Voda bublá, cukerná vůně se line kuchyní a já vím, že pomalu přichází podzim. Jablka na stromech dozrávají, tráva se začíná barvit do žluta a z polí mizí obilí. Je sice ještě léto, všude je cítit uvolněná nálada a klid. Přesto už pomalu vnímám příchod dalšího ročního období. Jakoby se pomalu uzavíral proces zrání a jeho proměna v plody přírody. I já si připadám v plném květu a zároveň cítím, jak se jednotlivé částečky mojí duše propadají sítem níž. Z celku jsou dílky, duše byť celistvá, rozpadá se na součástky. Jakoby se celý můj život postupně propdal skrze sítko životních náhod i běžných částí všedního dne. A to vše proto, aby se opět spojil do jednoty těla i duše. Vždyť duše a tělo jedno jsou a jedno bez druhého nemůže existovat. Snad proto tu sedím a na sebe hledím, zvláštní pak pocity mám, že se někam propadám. Z částeček celek je tvořivý všelék, pro každého a nikoho, tak pojďme do toho!
Celistvý den a rozum všem...
Žádné komentáře:
Okomentovat