Auta se řítí silnicí a my se přidáváme k migrujícím davům. Kolem se odvíjí krajina, slunce praží a nám je s klimatizací celkem fajn. Cesta utíká přes kopce, houpá se nahoru a dolů. Najednou před námi kopec nejvyšší a na něm hrad. Pojďme jej zdolat, když už nás to naše auto zavezlo až sem. Tak tedy hurá na hrad, ale tak rychle to asi nepůjde. Nemáme kola, ani šest rychlostních stupňů, proto se jen pomalu dostáváme k hradní bráně. A dobíjet ji nemusíme, sama nás zve ke vstupu a za okýnkem milá paní průvodkyně, která nám tady vše ukáže. Před očima defilují hradby, kovářské výrobky a měděné dukátky. Ani nevíme jak, uběhly dvě hodiny a my příjemně překvapeni opouštíme hradní bránu. A opět hurá do auta a kam teď? Duchovno bylo nakrmeno, proto zbývá nakrmit tělo.... Dobrý oběd do nás spadl a pak už jen skulení se do domácího, vymraženého bytečku a odpočívat. Den byl krásný, plný automobilních zážitků a vůně středověku. Kéž by takových dnů bylo více!
Autem až do středověku a ještě dál, by si každý cestoval přál...
Žádné komentáře:
Okomentovat