Od jisté doby nehodnotím svět kolem sebe podle měřítek, která nám dává společnost. Snažím se dívat se na okolí optikou vlastního života a chápat, proč některým lidem nestačí dívat se. Proč neustále hodnotí okolí, prostředí, společnost z pozice někoho, kdo na to má právo. Je přeci důležitá skutečnost, že vnímám sebe, vnímám své blízké a vidím je tak, jak jsou. Nepřikresluji, nedodávám, nehodnotím, vždy vyslechnu. Je to tak jednoduché umění, které zvládne každý s trochou vůle a snahy. Kolik pak zbývá času na vlastní život, když se nemusím zabývat životem ostatních! Mohu přemýšlet, v klidu a bez zbytečné psychické zátěže, kterou bych musela procházet. Život je sám o sobě dostatečně komplikovaný, tak proč si jej ještě komplikovat problémy ostatních? Stačí se jen usmívat, prožívat, otevřít duši, mysl a srdce... Pak není nutné hodnotit to, co mi nepřísluší.
Krásný den bez hodnocení všem, kteří o to stojí!
Žádné komentáře:
Okomentovat