Vztah, vazba, vnitřní souznění, to není jen několik prázných slov. Je to podstata každého lidského konání a jednání. V každé životní situaci se dostáváme do kontaktu s ostatními a jen na nás je, jaké vazby a vztahy vytváříme. Někdy jsme ovlivněni rychlostí situace, jindy zářivým úsměvem svého protějšku. Mnohdy se však necháváme unést sílou okamžiku a vazby jsou na světě. Myslím si, že nejkrásnější vztahy vznikají v rodině, kde každý človíček má své místo a postavení. Už samotné založení rodiny, to že jeden druhého má rád, chce s ním být, chce být součástí života, je vazbou, která dává předpoklad vazeb dalších. Pak přijdou děti, které si vytváří svůj svébytný vztah k oběma rodičům a také svému okolí. Já nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem poprvé udivěla svého muže. Bylo mi nějak milo a věděla jsem, že tohle je přesně ten chlap, se kterých chci být, se kterým chci žít, kterého si chci vzít a se kterým chci zestárnout. Podobná situace se pak odehrála, když jsem poprvé uviděla svého syna. To maličké a křehké nic, které bylo odkázáno jen na nás. V tu chvíli jsem děkovala všem andělům strážným, že mi jej dali do rukou a zároveň jsem přemýšlela, jak se zvládnu o to maličké postarat! Uteklo pár let a myslím, že jsme to dokázali. Vazby a vnitřní sounáležitost je podstatnou částí naší rodiny, jeden naznačí, druhý domyslí a třetí řekne! A tak by to asi mělo být....
Vztahy jsou kotvy, které drží náš život!
Žádné komentáře:
Okomentovat