Dešťová kapka se pomalu sune po okenním skle, pomalu a přímo dolů. Já ji pozoruji a v duchu si říkám, že bych chtěla být také takovou kapičkou v moři vody. Ztratila bych se v obrovském prostoru přírody a nekonečna, byla bych schovaná. Chtěla bych splynout se svým okolím, stát se vánkem, slunečním paprskem, mrakem na obloze. Jen tak si plynout, dívat se na okolní svět, tu zastívit, tady zamračit, tam zase ochladit a v dáli zahřát... Vím, že všechno má v životě člověka svůj smysl, proto i tyto myšlenky beru jako důležité. Neschovám se před nimi a doufám, že budou naplněna. I já se tedy stanu tím, čím bych chtěla být.
Schované myšlenky a tajná přání, bez starostí a bez ustání!
Žádné komentáře:
Okomentovat