Hledej a najdi!

Poslední den v roce a člověk hledá záblesky uvědomění, zjevení a okamžiky jasného uzavření jedné části svého života, aby mohl vstoupit do dalšího roku s vědomím, že na nic nezapomněl a může se těšit na nová dobrodružství. Občas si zavalen prací, starostmi a povinnostmi říká, že skoro nic nezažil, ničeho nedosáhl a nikam se nepodíval. Pak se stačí podívat do galerie fotografií a vzpomínky jsou tady. Náhle se rozsvítí nad hlavou znovu příběhy, které tady už byly. Znovu stojíme na vrcholcích horských štítů, zdoláváme kopce a kopečky, jasně vidíme krásy českých, italských, rakouských i slovinských hor. Získáváme energii jeden od druhého a povzbuzujeme se v tom, co má smysl. Společně jdeme za klidem, štěstím a radostí, abychom dosáhli výsledků, které nakonec uvidíme právě teď a právě tady. Ano, teď vidím jasně a také jasně vím, že dnešním dnem se přesuneme dál a naše úžasná, společná cesta vede dál. I když se občas ztrácí v mlze, vždycky je kousek zřetelného světýlka, které nám svítí na cestu. Cestu života, provázeného srdcem... 

Kdo hledá, najde! 

Darovaná

Jsem a to je občas moje největší prokletí i největší dar, který jsem dostala. Dnes už si uvědomuji, že jsem ztělesněním vnitřního duchovního osvícení a jisté moudrosti. Jsem plna důvěry a věřím ve vše dobré a smysluplné v lidech i okolním světě. Snažím se chápat své okolí, svět zřejmý, tělesný i duchovní. Jdu cestou dobra, radosti, veselí a optimismu, abych mohla být svým úsměvem a radostným rozpoložením oporou pro ty, kteří to potřebují. Využívám své znalosti, dovednosti a moudrost k podpoře a poučení ostatních. Nesu si v sobě víru a důvěru ve vše správné. Naději a víru, že dobro zvítězí. Milosrdenství a nekonečnou laskavost k ostatním. Snažím se vytrvale jít vpřed a nikdy se nevzdávat. Spravedlivě, poctivě a nestranně chápat druhé, trpělivě na ně nazírat i odpouštět sobě i jim. A zároveň umírněně, zdrženlivě a se sebeovládáním dosáhnout klíčů k bránám nebes...

Dary mám, co s nimi udělám?

Věřím svým snům...

Vydat se po cestách svých snových. Mít v sobě dostatek odvahy, trpělivosti, nadšení i radosti k tomu, dosáhnout až ke hvězdám, či na dno oceánů. Pohladit kožich ledního medvěda, nebo polaskat po zádech hrabáče kapského. Zazpívat si kouzelnou píseň s velrybou a pozorovat kolibříka při tanci. Mít sny je nádhera, ještě úžasnější je pak tyto sny uvádět do skutečnosti. Přenášet si je do života s vědomím, že to jistě nebude zadarmo, ale určitě do bude stát za to! Ten kouzelný pocit, který se v těle rozproudí, když budeš stát tam nahoře a uvidíš východ slunce, tvář ti bude ovívat ranní studený závat větru a ty budeš vědět, že jsi. Jen tak v klidu, v souladu s přírodou a se sebou samým. K uskutečnění snů je potřeba jistě mnoho času, energie, obětí, než se člověku podaří vytvořit si dostatečné podmínky a realitu pro jejich realizaci. Nikdy se však nesmí vzdávat, ať je situace v jeho životě jakákoliv. Neusoutit, věřit v sebe, své sny a svou cestu, to je ten správný směr!

Věřím a vím, že své sny uskutečním... 

Rozhodování

Být dospělým s sebou nese tu nejvyšší zodpovědnost, svobodnou vůli činit rozhodnutí a také přijímat důsledky za své činy, slova a myšlenky. Jistě, v životě se musíme rozhodnovat všichni, musíme akceptovat situace, které nám život přináší. Vcházet do životních dějů, které nejsme schopni ovlivnit a je jen na nás, zda budeme pouze akceptovat to, jaká stav věci je, nebo se ujmeme odpovědnosti za změnu. Budeme se snažit dělat rozhodnutí, která sice budou nepopulární, která budou nejlepší pro nás, ale nebudou vyhovovat každému, který bude v našem okolí. Nikdy se nemůžeme zavděčit každému. V takových chvílích musíme mít na paměti, že volíme kroky podle svého osobního žebříčku hodnot, který je naší vnitřní hodnotou. Našim vnitřním hodnotnovým systémem, který nás posouvá dál. Je tím, co odměřuje a poměřuje podstatu věcí a dává možnost přijímat naše volby s vědomím všech důsledků. S tímto vědomím volme, nišeho nelituje, neb naše volba určuje i své následky...

Přijímám odpovědnost za svoji rozhodnost! 

Propletená

Každá situace má řešení. Všechno má svůj začátek i konec. A ač se někdy může zdát, že jsou situace dost zamotané a komplikované, tak vždycky vedou cestičky z jedné strany na druhou. Někde mají svůj začátek a jinde zase svůj konec. Všechno je to propletené a nastavené přesně tak, jak má být. I když si někdy říkáme, že se ztrácíme v mlze či spletitém terénu, faktem zůstává jediné, nepřešlapovat a jít. Nemá totiž cenu naříkat nad problémem, který nastal, ale je potřeba jej řešit. Ač to stojí energii a sílu, kterou je nutné od někud čerpat, vždycky stojí za to jít. Postát jen na chvilku, na maličký okamžik, než se rozhlédneš, zorientuješ v situaci a zjistíš, co je potřeba. Pak už jdeš, konáš, činíš a tvoříš, co je potřeba. Ať to stojí, co to stojí, ač síly hrabeš, je to nutné... Život si nevybírá a klade tam, kde vidí, že to zvládají!

Dávat a brát, pořád a rád...

Setrvám

Dnes už vím, že v sobě mám odvahu a sílu spojenou s laskavostí prosadit sebe a svůj úhel pohledu na věc. Tím, že nejdu do věcí silou, ale s odvahou čelím výzvám, které mi život přináší. Využívám energie a podpory těch, kteří mě podporují jdu směle vpřed a dosahuji své vnitřní integrity a sebedůvěry. Důvěřuji a ctím své vlastní názory, úsudky a vnitřní předsevzetí, které jsou mým životním krédem. Společná jízda je výzvou, která vyžaduje odvahu, sebejistotu a mnohé ústupky, které jsou po právu korunovány úspěšnými chvílemi, které si užíváme a chráníme. Díky nim rosteme, sílíme a s nimi roste a sílí i naše srdce, které je najednou plné statečného předsevzetí a ochranného instinktu, jež říká. Pokud to tak má být, pak je to na mně...

Nebojím se a vím, že tohle také ustojím! 

Plující

Poklidný den a ničím nerušený sváteční den. Takové je dnešní předsevzetí, které jsme si dali. Budeme si jen tan užívat dne a přijímat skutečnosti a události, které přijdou. Nelze se totiž stále jen připravovat a stresovat z toho, co bude, jak to bude a zda už to bude. Je dobré občas nechat věci plynou, nechat je prostě jen tak jít a ony se prostě a jednoduše samy uskuteční, nashromáždí a uplynou do propadliště dějin. Často v životě řešíme i to, co řešit nemusíme a děláme i to, co dělat nemusíme. Proto je vhodné někdy nechat věci plynou samovolně tak, jak přicházejí, odcházejí, jdou... Ve své přirozenosti, své jednolitosti a zákonitostech, které mají. Stačí být nestranným pozorovatelem věcí a ono se mnohé děje i bez našeho vlastního přičinění. A tak tomu bude i dnes. Budeme se dívat, budeme pozorovat a necháme věci plout!

 Jít a nechat jít...