Jsem tady a vždycky jsem připravena pomoci těm, kteří to potřebují. S oddaností, láskou a starostlivou péčí se snažím zastat všechny role, které mi život připravil. Nevím, jak dobře mi to jde a zda jsem zatím obstála, ale ač navenek vypadám jako velmi silná, nezávislá žena, i já jsem ve skrytu duše jemnou duší, která trpí lhostejností a nepochopením ostatních. Není mi jedno bezpráví a trpím, pokud vidím nespravedlnost, která se týká těch nejslabších. A občas v tom obrovském nasazení, kterým procházím dávám sama sebe na druhou kolej. Nevnímám sama sebe a nechci přijmout pomocnou ruku ostatních, kteří ji nabízejí. Mám totiž pocit, že tohle musím zvládnout sama a požádat druhé o pomoc je něco, co by pro ně mohlo být přítěží. Nicméně bych se asi i já měla už konečně naučit, že pokud chci pečovat o druhé a dávat ze sebe to nejlepší druhým, není vůbec sobecké pečovat o sebe sama. Ve skutečnosti je to naprostá nutnost, která mě naplní vším potřebným k tomu, abych mohla dávat dál. Tím, že o sebe nechávám pečovat, přijímám lásku světa, kterou pak mohu dávat dál...
Roztáhnout křídla lásky a věnovat se sobě i ostatním bez nadsázky!
