Rozvážně

Dnešní doba nenahrává tomu, čemu se říká trpělivost. Kdysi nám naše babičky říkaly, že trpělivost růže přináší a že s trpělivostí člověk dojde dál. Dnes, jakoby to ovšem neplatilo. Všichni všechno chtějí mít hned, a když to nejde, tak se zlobí a vztekají. Zlost se násobí a přináší do života neskutečnou tíhu. Přesto jsem přesvědčena, že životu nelze přikazovat, určovat a rozhodně nakazovat, co, kdy a jak má udělat. Příroda, svět i život sám přesně ví, kdy má dělat to, co dělat má. Kdy nám má do života přinést věci, které jsme schopni zvládnout a obstát ve zkouškách, které jsou před nás kladeny. Proto je moudré nechat věci rozkvést, nechat životu jeho načasování a trpělivě pečovat o své pomyslné rostlinky vztahů, aby rozkvetly tehdy, kdy přijde jejich čas. My sami neurčíme to, kdy to přijde, my sami můžeme jen s rozvahou určovat směry svých cest, po kterých chceme, můžeme, smíme a jsme ochotni jít...

Jdi a dobře se dívej!

Útěšná

Už slyším ptáky štěbetat,

už slyším vodu klokotat.

 

Už vidím slunce venku stát,

už vidím měsíc zapadat.

Už chápu, proč smutek přichází,

už vím, že dech nám vyráží.

Už doufám v další hezký den,

už věřím, že tohle není sen.

Už čekám na další krok,

už vím, že přijde Nový rok.

Už teď si chci moc přát,

abys mě měl moc rád,

aby zdraví, štěstí bylo s námi,

aby jsme byli milovaní.

abychom spolu mohli prožít rok,

kde jdeme krok sun krok,

abychom byli spolu silnější,

aby hlouposti byly vedlejší,

aby podstata zůstala podstatou,

aby jsme vždy byli rodinou,

abychom drželi pospolu,

abychom došli našich horských vrcholů,

aby se k nám konečně připojila

krásná, milá, rozumná, mladá víla!

 

Aby náš rok byl úspěšný, ve všech ohledech útěšný...

 

Pobídnutí

Mávnutí křídla a zdánlivě nemožné se stává skutečností. Radost ze života je v drobnostech a krásách, které jsou všude kolem nás. Všude kolem září jasná poselství radosti, krásy a plnosti pochopení. Člověk jen musí umět správně nahlížet na věci, které se kolem dějí. Stačí se jen správně dívat, odhalovat světlo a radost tam, kde je mlha a tma. Hledat inspiraci i v těch nejskrytějších detailech, které na první pohled skrývají svou ojedinělost a krásu. Člověk má možnost odhalovat svými smysly, rozumem i srdcem, které mu v mnohém může napovědět. A někdy stačí jen poodstoupit a nahlédnout svět z vyšší prspektivy. Díky ní lze získat nejen větší nadhled, ale i pochopení pro detail. Důležitá je vytrvalost a síla, které radí vytrvat a nevzdávat se při prvním neúspěchu!

Roztáhni křídla a leť...

Zázračná

Den plný zázraků a uzdravení. Den, kdy vnitřně dozraje pocit, že už můžu a nemusím. Den, kdy je vše kolem možné a nic se nemusí stát. Den, kdy praskají ledy a otevírají se zamrzlá srdce. Den, kdy toužím po zvuku, rytmu a barvě, které srdci tolik chyběly. Tělo, srdce a hlava si smay řeknou, kdy přesně nastane ten správný den. Den, kdy je potřeba se vrátit do sedla, naskočit znovu na vysněnou cestu a jet dál. S vědomím, že někdy je cesta delší a jindy se dá jet zkratkou. Někdy se cesty klikatí a jindy jdou přesně tak, jak si člověk předsevzal. Dnes je ten den D. Den, kdy květiny rozvkétají, slunce svítí a sníh září tak, že zrak pálí. Den stvořený pro zázrak!

Zázrak si přej, dobrou víru měj...

Spojistá

Pilně jako včelka si tu pobíhám od samotného rána. Připravuji, nasazuji, odkládám a nakupuji. Člověk by si myslel, že zase přišel nový den a s ním i nový týden. Ale naštěsí máme ještě nějaké to volno před sebou a můžeme ještě chviličku nic nedělat a jen tak si přemýšlet nad nesmrtelností brouka. I když i to dá pořádně zabrat, protože je to hrozně složité. Člověk se tak dostává do spletivosti vlastního myšlení, které jej zavádí do míst, kde možná ještě nikdy ani nebyl. Uvědomí si tolik souvislostí a spletitostí, které jen náš život může mít. A možná ani nedomyslí, kam až může všechno tohle, co vidíme, dojít. Nevím, jestli je to dobře. Nevím, jestli se mám bát, nebo se radovat. Ale jedno vím docela jistě. Je toho v hlavě tolik, že i kdybych byla doma ještě několik let, tak se nedoberu žádného kloudného výsledku a závěru... Protože ten snad ani není?

Náš život je jen tím, jakým ho učiní naše myšlenky!

Blížící se...

Konečně se dostáváme do tempa. Pomalu a s klidem si dáváme první zahřívací kolečka, abychom nabrali příhodný směr a sílu. Není potřeba se hned na začátku vysílit, ale je dobré najít dostatečnou rychlost k vykročení. Už se to toiž blíží a už to přijde. Už se nám pomalu schyluje k dalšímu roku a tak je nutné nechat minulost jít. Co bylo bylo, to už stejně neodstojíme. Teď je důležité žít tím, co je právě teď a dívat se s důvěrou v další dny, které přijdou. Jaké budou? To nikdo nevíme, protože je to naše budoucnost, kterou musíme rozklíčovat. Ale určitě víme, že přijde a pokud budeme mít k sobě někoho, kdo nás podpoří, kdo s námi bude sdílet dobré i zlé, bude ochoten s námi být, i když nám nebude dobře a smích bude daleko, máme vyhráno. Nemusíme se budoucnosti bát, protože máme společníky, kteří pomohou, když právě nemůžeš. A v tom je síla každého uběhnutého kolečka, které člověk udělá... Ať dnes, zítra, nebo napřesrok!

Blíží se to, blíží, ale mě to netíží...

Když...

Když vím, že už jsem dala všechno. Když vím, že už asi nemám dál co nabídnout. Když vím, že tady už dál cesta nevede. Když vím, že z toho se zase budu hraba dlouho. Když vím, že všechno je jinak, než by mělo být. Když vím, že člověk míní a život mění. Když vím, že takhle bych to rozhodně nechtěla. Když vím, že něco musím opustit, abych získala něco nového. Když vím, že tohle není život pro mě. Když vím, že musím něco změnit a bohužel nemám sílu. Když vím, že tohle je moje konečná. Když vím, že stojím zase na konci útesu. Když vím, že mi ujel vlak. Co s tím? Kde najít odpověď? 

Hledám a nenacházím...