Pilně jako včelka si tu pobíhám od samotného rána. Připravuji, nasazuji, odkládám a nakupuji. Člověk by si myslel, že zase přišel nový den a s ním i nový týden. Ale naštěsí máme ještě nějaké to volno před sebou a můžeme ještě chviličku nic nedělat a jen tak si přemýšlet nad nesmrtelností brouka. I když i to dá pořádně zabrat, protože je to hrozně složité. Člověk se tak dostává do spletivosti vlastního myšlení, které jej zavádí do míst, kde možná ještě nikdy ani nebyl. Uvědomí si tolik souvislostí a spletitostí, které jen náš život může mít. A možná ani nedomyslí, kam až může všechno tohle, co vidíme, dojít. Nevím, jestli je to dobře. Nevím, jestli se mám bát, nebo se radovat. Ale jedno vím docela jistě. Je toho v hlavě tolik, že i kdybych byla doma ještě několik let, tak se nedoberu žádného kloudného výsledku a závěru... Protože ten snad ani není?
Náš život je jen tím, jakým ho učiní naše myšlenky!
Žádné komentáře:
Okomentovat