Příběhová

Vílí cinkání a šramot liščích nožiček. Funění chlupatého medvídka a chachachacha rozjařeného pana tygra. Hopsající oslík a třesoucí se prasátko růžovoučké. Ano, dnes jsem se propadla do zajetí krásných dětských příběhů, které mi odlehčují dospělácký život. Nic neřešící a stále dobře naladěný tygr, občas se objevující kamarád Kryštůfek Robin, stále se usmívající a hlavodý medvídek. S tomu věčně zachmuřený a mrzoutský pan králík, spolu s dobromyslným oslíkem. Někde tam v příběhu se najdou i malý klokánek a neustále pečující maminka klokanice. Občas se objeví slonisko Fufík a také pan sova. Příbehy, které znám nazpaměť a přesto vždycky nedýchám, když objevuji tygří rodokmen či lovím obrovské slonisko. Dobře to dopadne, všichni se najdou a pojí medu. Jen tygr si odvětí, opravdu nechápu, co na tom lepivym fujtajblu ti medvědi viděj....

Usměv na rtu a zlé pryč, já jdu hledat příběhům svůj klíč!

Kolísavá

Mlha hustá tak, že by se dala krájet. Sluníčko se schovává někde za mraky a kapky deště mi dnes dělají průvodce na cestě do práce. Zimní vzduch se válí pod stromy a vystrkuje růžky. Po včerejším zcela jarním počasí je to obrovská změna. Přála bych si, aby ještě přišla zima, ale nevím, zda Matka příroda již nejde zcela jiným směrem. V zahradách jsou vidět kvetoucí krokusky, sněženky a v parku kvete kalina. Tohle spíše svědčí o tom, že přišlo jaro, nikoho se neptalo a v dostatečné teplotě si prostě vykvetlo. A jak voní, to si umíte asi představit. Je to krása, ten náš svět, ale říkám si, aby tato postupující krása nebyla ještě zničena znovunastoupením zimy. Po dnešním zimním ránu a poměrně chladném dni to asi ještě na jaro nevypadá. Každopádně se budeme těšit, ať už budeme chodit jarem, létem, podzimem či zimou...

Příroda mě mate, určitě to znáte!

Poklusová

Běžím a přesto nestíhám. Kolik věcí před sebou ještě mám? Zkoušet trpělivost je moc fajn, ale někdy je i tohle na mě moc. Jsem celkem v pohodě a klidu, ovšem lidská blbost a schopnost jí zabraňovat dělání mé práce me opravdu neskutečně štve! Proto jsem se rozhodla, že už nic řešit nebudu a nechát to dozrávat tak, jak by mělo. Ono se to opravdu nějak vyvine a to i bez mého přičinění. Tak to nechám běžet a já sama budu jen pozorovat, co se děje. A že se toho kolem děje! Takže pro dnešek končím a jdu raději tam, kde se budu mít dobře...

Pac a pusu, už nejsem v poklusu!

Davová

Člověk je prazvláštní tvor. Dokáže vymyslet léky na všemožné záludné nemoci, ale s obyčenou emocí si mnohdy neporadí. Nedokáže se radovat z maličkostí a plnosti života, který prožívá. Stýská si po časech, které byly prý lepší, klidnější, poctivější a srdečnější. Stále se snaží vracet někam, kde byl rád a spokojený. A přitom všem hnutí mysli zapomíná žít život teď a tady. Ze samého stýskání, bručení a nerudností si vystavěl chrám, do kterého nikoho nepustí, snad jen sám sebe. Přitom je kolem tolik krásy, tolik zajímavých věcí, které se dají podnikat v každém věku a v jakémkoliv nastavení. Život není jen o tom stále mít pro co žít a stále mít někoho, s kým to mohu sdílet. Proto je potřeba hledat něco dobrého i na tom, co je kolem. Štěstí není něco hmatatelného, je to stav mysli, který si děláme my sami!

Nastavit hlavu, nebát se davů....

Chystající

Pořádný výdech a nádech. Teprve potom se zvednout z postele a vyrazit vstříc novému dni. Novým radostem i starostem, které každý den přináší. Vzhledem k poklidnému nedělnímu rozpoložení se snad i já dnes dočkám jisté pohody a klidu. Nic neřešit, nic neplánovat, brát věci tak jak jsou a jdou. Dělat jen to, co se musí a odpočívat. Možná v hlavě přemítat nad tím, co mě čeká v následujícím týdnu. Udělat si přípravy a promyslet jednotlivé kroky, aby se na nic nezapomnělo. Už se totiž zase blíží konec měsíce a s ním i pravidelná hlášení, formuláře a tiskopisy. Tak takhle to chodí a jinak tomu nebude ani dnes. Budu se chystat, ale z pohodlí domova. Tady to nebude tak přísné a striktní, tak to snad zvládnu i já v klidu a pohodě....

Pohodu měj, dneska se hodně směj!

Slovesová

Dělat nic,

ještě víc.

 

Dělat málo,

to by se zdálo.

Myslet moc,

nemít moc.

Myslet trochu,

kousek šprochu.

Říkat pravdu,

myslet to opravdu.

Skákat salta,

být celá parta.

Koupit víno,

užít si kino.

Uklidit byt,

tak to má být.

Provětrat Hopa,

pořád si hopá.

Navštívit rodiče,

nevzít si papuče.

Udělat úkoly,

těšit se do školy.

Pádit a vařit,

budu se snažit....

Sobota uteče, zastav se člověče!

Směrující

Dnes bych se chtěla nechat hýčkat. Přála bych si, aby byl někdo, kdo mě jen tak pohladí, potěší slovem či jen úsměvem, který mi věnuje. Nevím, zda bude mé přání vyslyšeno, ale vysílám své prosby vesmíru. Věřím totiž, že tohle médium je silným nositelem a plnitelem našich přání i proseb. Stojí nad námi jako milující rodič a hlídá kroky, kterými se poušítme do světa. Občas zatají dech a nepustí nás k dalším skutkům. Někdy mile pohladí slabě vanoucím větrem. Jindy spustí liják, který boří přehrady i nádrže. Proto vysílám, proto si přeji a proto děkuji vesmíru na to, co mi dává, kam mě posouvá a kde mě drží!

Děkuji - směruji...