Člověk je prazvláštní tvor. Dokáže vymyslet léky na všemožné záludné nemoci, ale s obyčenou emocí si mnohdy neporadí. Nedokáže se radovat z maličkostí a plnosti života, který prožívá. Stýská si po časech, které byly prý lepší, klidnější, poctivější a srdečnější. Stále se snaží vracet někam, kde byl rád a spokojený. A přitom všem hnutí mysli zapomíná žít život teď a tady. Ze samého stýskání, bručení a nerudností si vystavěl chrám, do kterého nikoho nepustí, snad jen sám sebe. Přitom je kolem tolik krásy, tolik zajímavých věcí, které se dají podnikat v každém věku a v jakémkoliv nastavení. Život není jen o tom stále mít pro co žít a stále mít někoho, s kým to mohu sdílet. Proto je potřeba hledat něco dobrého i na tom, co je kolem. Štěstí není něco hmatatelného, je to stav mysli, který si děláme my sami!
Nastavit hlavu, nebát se davů....
Žádné komentáře:
Okomentovat