Kolotočová

Proč se tvářit, že něco nejde? 

Proč být nabručený na celý svět, aniž máš důvod? 

Proč si neustále šlapat na paty? 

Proč nemít trochu nadhledu?

Proč se stále ptát proč? 

Proč nevědět, oč tu běží? 

Proč chápat, co vedle leží? 

Proč dávat špatný příklad? 

Proč neučit se správně dýchat? 

Proč mít důvod stále se smát? 

Proč mít lidi kolem sebe rád? 

Proč stále se smát? 

Proč každý ho má rád? 

Proč ptám se stále znova? 

Proč musím odpovídat znova? 

Proč proč proč? 

Neptej se a jdi na kolotoč!

Zhasnutá

Schvaluji a maluji,

stále přitom děkuji.

Za slunce a za přírodu,

za čisté nebe a za vodu.

Za vzduch, ptáčky, zvířátka,

co mi klepou na vrátka.

Je to krásné tohle žití,

když má člověk živobytí.

Je to prostě nádhera,

dát si hezky do těla.

Býti v klidu,

užívat si při úklidu...

 

Nikdy nevíš, co ti chybí,

dokud všechno se ti líbí.

 

Až se přes to překulíš,

záhy všechno pochopíš.

 

Zatím počkej, nespěchej,

trpělivost stále měj!

S moudrostí vlastní, zavři a zhasni...

Informační

Každý den mě učí něčemu novému. Byť jsem už dospělá a měla bych mít jasnou představu o tom, jak to v životě chodí, objevuji stále nové a nové skutečnosti. Nevím, jestli je to dáno tím, že neustále nad něčím přemýšlím, snažím se věcem porozumět a chápat jejich smysl. Nebo je to prostě tak v životě dáno, že je naším údělem být neustále překvapován a učen. Už kdysi chytří pánové říkali, že pro přežití jedince je důležité právě umění naučit se učit a neustále se učit. Získávat nové informace, hledat jejich významy a chápat kontext který informace získávají v určité době. Takto nějak vnímám svůj každodenní život, kdy zjišťuji, že mnohé z toho, co vím, je základem pro další poznání. To nikde nekončí a je hlubokým prostorem, ve kterém se musíme naučit žít. Možná i s vědomím, že nikdy nepoznáme všechno a nikdy nebudeme schopni všechno pochopit. I když se snažíme, stále bude mnoho věcí, které zůstanou mimo naše chápání i vědomí. Pokud toto pochopíme, pak jsme na správné cestě pochopit i nás samotné v celém tomto koloběhu informací...

Informace jsou, jen lidé občas lžou!

Oválná

Příspěvky se míhají na obrazovce. Jeden klik střídá druhý. Člověk ani nestíhá přečíst všechno, co by chtěl, natož, co by měl. Možná se příliš nechávám zatahovat do elektronického světa, ale bez něj se to prostě neobejde. Bohužel je nutností fungovat a být připraven na to, co by mohlo přijít. Nemůžeme ustrnout u jediného poznání, ale musíme neustále poznávat. Každý z nás je tak v jednom kole, které nemá začátek a možná ani konec. Jedeme, valíme se a necháváme se unášet proudem, abychom možná někde zastavili, nadechli se a pokračovali dál. I když netušíme, zda se nám to podaří, stále se pokoušíme. Dnes a denně jdeme se svou kůží na trh a čekáme, co dalšího se stane. Jestli nasněží, nebo bude svítit sluníčko. Možná budou kvést meruňky, a nebo opadávat listí. Ať už je to jakkoli, je to tak a my jsme toho součástí...

Běhej pomalu po kulatém oválu!

Hřešící

Každý den je novým začátkem a každá noc dalším koncem. Den se probouzí do svého programu a večer uléhá po splnění všech důležitých povinností. Je to jeden velký koloběh života, ve kterém se pohybujeme stále dopředu a někdy také vzad. Většinou si myslíme, že zrajeme a otevíráme si nové cesty životem, ale občas zjistíme, že stojíme stále na jednom místě. Jsme to my, v našich fyzických tělech, které používáme k tomu, abychom žili. Jenže někdy také zjistíme, že se řítíme neskutečnou rychlostí směrem, který jsme si neplánovali. Letíme, těšíme se a obáváme se z dopadu do reality. Pokud sníme, je to báječné, ve chvíli, kdy dopadáme si přejeme, aby doskok byl co nejmírnější. Pak už jen ťapkáme, abychom nenarušili křehkou rovnováhu toho, co máme, nebo toho, co bychom mohli mít. A že toho je, stačí se jen pořádně rozhlédnout kolem sebe...

Je nač se těšit, můžeš i hřešit!

Nečekej...

Na co pořád čekat? Proč nežít život právě tady a právě teď, když vlastně nevíme, co nás zítra potká? Byli jsme našimi rodiči vychováni, abychom ttrpělivě vyčkali, až bude ta správná příležitost a nevrhali se do první možnosti, kterou nám život přinese. Co nám však nikdo nevysvětlil, že i ona první nabídka může být přesně tou životní změnou, kterou potřebujeme. Stále šetříme, ukládáme a chystáme se pořídit si něco, co bude k dispozici. Věříme, že naše příležitost teprve přijde, jen někdy zjistíme, že ta už je dávno za námi. Kdybychom tak měli více odvahy k tomu, podniknout cesty za poznáním a nebát se. Kdybychom tak opět měli mladistvá křídla a neotřesitelnou smělost, kterou mají naše děti. Rozhodně bychom se nedrželi zpět a zkusili bychom více žít. Nejen tak jak se má a jak se od nás očekává, ale tak, jak bychom si přáli, kdyby nebylo onoho kdyby...

 

Nečekej, do života se dej!

Obvyklost

Někomu blízký, jinému velmi vzdálený. Ustálený běh života, bez neobvyklostí a nahodilostí. Někdo nedokáže fungovat jinak, než v mezích jasně určených pravidel a jednotvárného dne. Jiný si zase neumí představit svůj život svázaný jednotvárností a ustáleným během věcí. Jak jsme každý jiný, tak máme také jiný přístup k tomu, jak bychom rádi žili a jak rádi žijeme. Někdo potřebuje stabilní prvek ve svém vědomí, mechanismus, který mu pomáhá regulovat vnimání a hodnocení okolních jevů. Jiný jde ve znamení chaosu, kdy nestibilita a nevědomost řádu je tím pravým, v čem dokáže žít. Nic mezi tím není povoleno a nic mezi tím není akceptováno. Každý si vybíráme jedno ze stran, ve které žijeme a se kterou se učíme žít. Velkou zkouškou je pak setkání a jednání s druhou polovinou představ o životě. Jak to zvládáme a jak se nám s tím žije, to víme sami nejlíp!

Pravidelnost s obvyklostí zaleze ti až do kostí...