Životní

Okamžiky, které mění životy. Kroky, které děláme, aniž víme, jaké budou mít skutečné následky. Pracujeme a vytváříme si představy toho, jak bychom chtěli žít a čeho bychom chtěli dosáhnout. Někdy se nám zdá, že čím větší snahu do života vkládáme, tím menší jsou výsledky. Jindy se ani moc nesnažíme a věci jdou nějak samy. Je to prostě tak, jak to je a ani někdy netušíme, jak to je. Ač bychom možná chtěli nahlédnout do budoucnosti a vidět, co nás čeká a jaké kroky budou následovat. Možná je přeci jen lepší, že tohle nevidíme. Asi bychom byli překvapeni z toho, co všechno bychom nakonec viděli, slyšeli a museli vnímat. Ona vlastně budoucnost je už teď, když se píší tyto řádky, protože budoucnost není něco, co by bylo někdy hodně daleko. Je to právě to, co je teď a tady. A to bychom měli žít. Ať se nám to zdá být jakkoli těžké...

Žij a dávej do života vše, co můžeš, on ti to oplatí! 

Schopná

Magie ve vzduchu a sluneční svit mi přináší zvláštní poselství. Nutí mě vidět květy v plném květu, duhové barvy podzimního listí, pestrost přírody, která pomalu předává hojnost svých plodů. Moje oči vidí, moje duše je otevřená, ovšem moje smysly jsou zostřeny do specifického nastavení. Dávám pozor na vše, co je v mém okolí a otevírám dveře všem zkušenostem, nečekaným příležitostem a příjemným překvapením, které mě vedou blíže k pochopení podstaty mě samé. Klíčem k tomuto stavu je moje vědomí, stav součinnosti a synchronizace událostí, kdy každý krok, každé poselství v mém životě zvyšuje hybnost a posouvá mě více k pozitivním náhodám. Jako sněhová koule, která velmi snadno nashromáždí energii a rychlost, mohu přirozeně dostávat a připravovat se na každý další krok. Nemusím se bát vykročení nesprávným směrem, nebo špatného kroku, protože k cíli vedou nesčetné cesty. Za každou pomyslnou zatáčkou a záhybem mě čeká dobrodružství, učení a rozvoj. To vše mohu, mám a měla bych následovat k plnému naplnění a radosti!

Bez obav a s radostí, vydej se za svou schopností... 

Mnoholetá

Tam a zpět 

se točí svět. 

 

Slova běží,

cosi střeží.

 

Hlava vnímá,

vždy si všímá.

 

Kolem letí,

tolik smetí.

 

Kampak pádí, 

naše mládí?

 

Kam jen přišla,

naše křídla?

 

Člověk váhá,

co pomáhá.

 

Čemu věří,

co má peří.

 

Něco vnímá,

něco třímá,

je to vždycky

velká dřina.

 

Život není,

jenom snění,

je to radost,

potěšení.

 

Je to smutek,

je to síla,

která se v

cosi zvláštního

obrátila.

 

My však víme,

že vyrazíme

a špatné věci

společně porazíme!

 

Ať točí ten náš svět, vždyť ještě máme před sebou mnoho let... 

 

Krasopísmenná

Tiché šustění a tahy ruky, která je unavená po celodenní práci. Přesto se rozhodla naučit se něco nového a přitom tak starého. Speciální fixa klouže po papíru, ruka se snaží směrem nahoru odlehčovat a dolů přitlačit, aby písmena vypadala tak, jak mají. Krasopísmo se tvoří a vzniká pod rukama, aby se dostalo na papír a vytvořilo krásu nejen pro oko, ale i pro duši. Odpočinek a zábava v jednom, kdy hlava nic nemusí, tělo odpočívá a já vím, že je mi krásně. Dělám jen tolik, kolik opravdu s radostí zvládám a chci. Je mi v tom krásně a nemusím předstírat, že se nutím do věcí, které mě navádí či mi byly někým dány, abych je dělala. Já sama jsem si je vybrala a já sama si je tvořím. A proto jsem ráda že je mohu dělat a o to větší radost mi nakonec přinášejí. Ta krásně napsaná písmena, která se kudrnatí, kroutí a krasopisně tvoří v písance, jako v první třídě. Některé návrat jsou prostě krásné a díky za ně!

Krásně piš, ať tě nesní ta velká myš... 

Chlupáčková

Už se sypu a to ještě není všemu konec. Sušenky by se hodily, ale ty nejsou nikde k mání. Asi si budu muset nějaké vyrobit, nebo upéct, abych se mohla na něco dobrého, sladkého a pohodového těšit. Člověk se prostě a jednoduše musí umět na něco těšit, jinak se z toho všeho bude muset zbláznit. Tak nějak to prostě a jednoduše je. Co ale dělat, když těšení není a těšit se je vlastně spojeno se strachem, že těšení přinese zase nějaký další pád do nejistoty a bolesti! Už zase myslím jen na to negativní a špatné. Měla bych se asi konečně začít těšit, ale jde to vůbec, když se cítím zahnaná do kouta odkud není úniku? Jen samé rohy a rožky, zákoutí a spletité kouty, do kterých mě nahání všechno, co je kolem... Inu, nemám úniku a to jsem si myslela, že to zvládám, asi bych i já sama potřebovala někoho, kdo by mi dodal trochu odvahy a optimismu. Kdo to bude? To se uvidí.

Hledám a najdu, možná i našeho chlupáče Zajdu... 

Vyjevená

Dělat věci tak jak se mají,

lidé se mě stále ptají,

na to co, už vlastně

sami znají. 

 

Nechce se mi ztrácet síla,

abych tady jenom byla,

jednomu to klidně

vysvětlila.

 

Druhý už svou hlavu zvedá,

že prý mu to taky nedá,

on to také nechápe,

lehnu si na kanape...

 

Tohle nemá věru smyslu,

dělat věci bez rozmyslu,

neboť sílu jenom ztrácím

a mnohé tady poutrácím!

 

Musím trochu šetřit síly,

nechci vidět jenom díry, 

chtělo by to trochu světla,

aby radost kolem kvetla.

 

Potom bylo by nám hej,

všude samý čaroděj,

nebo taky malá myška,

chytrá, krásná hrdopýška!

 

Ať je tomu jak má být, všechno má se vyjevit... 

Uvědomovat si!

Opravdu to funguje, i když zatím netuším jak. Myšlenky ke mě přinášejí přesně ta slova, která mám slyšet, a to i ve chvílích, kdy je slyšet naprosto nechci. Už to většinou cítím, že přijde prohlášení, jež mi pořádně rozčísne moji pracně vytvořenou stabilitu. Tuším to, co přijde a nejsem tomu schopne zabránit. I když nechci a bráním se negativním myšlenkám, ty si mě najdou. Bojím se těšit a radostné věci snad už pomalu ani nevnímám. To, co je krásné se nějak rychle ztratí a je překryto starostmi, povinnostmi a obavami, které jsou kolem dokola... A přitom prý není se čeho bát! Všechno bude v pořádku a všechno bude fajn. Budoucnost bude růžová a čekají nás jen sama pozitiva i sociální jistoty! Inu, kéž by tomu tak bylo a kéž bych tomu dokázala věřit. Nebo aspoň kdybych dokázala na chvíli zapomenout a vypnout, to by bylo moc fajn! Tak si tak říkám, že mým vělkých štěstím je, že mám ta svá tři štěstíčka, která mi rozveselují dny a pomáhají mi nést můj úděl, jinak by to opravdu bylo všechno ještě mnohem těžší...

Díky hoši, jste mí velcí kámoši!