Občas míváme v životě pocit, že příliš ztrácíme a málo dostáváme. Možná je to tím, že neustále od života něco očekáváme a nejsme schopni pochopit, že i na našich očekáváním musíme pracovat. V životě není nic, co by nám přišlo jen tak. Všechno má svou akci a následnou reakci. Nic se neděje jen proto, že se to děje, ale svět se točí a my se točíme v něm. Stojíme pevně na svých nohou, ale i tak občas procházíme obrovskými turbulencemi, které nás smýkají tam a zpět. Měli bychom se umět na tyto chvíle připravit a umět je ustát, s co největším klidem. Je to těžké, ale oč více budeme trénovaní, o to více budeme připraveni. A kdo je připraven, nebývá překvapem a pokud jej přeci jen něco překvapí, pak to jsou maličkosti, které člověk ustojí... Jsou to právě ty chvíle, kdy dostáváme, ale až zpětně si uvědomíme, že jsme dostali a co. Na to přijdeme, až při hlubším zamyšlení se, kdy přichází pochopení. Sebe, skutečnosti, naší odpovědnosti i situace, která přišla.
Očekávej, jen tak se nevzdávej!
Jaký je náš život? Žijeme jej plnohodnotně? Co je jeho smyslem? Každému se vybaví něco jiného. Jedna odpověď směřovat k hektičnosti a stresu, jiná zase ke klidu a pohodě. Tak, jak jsme každý jiný a máme mezi sebou velké rozdíly, tak vedeme i své rozdílné životy. Někdy se naše dráhy střetnou a jindy zase plujeme každý svou cestou. Co nás však stále pohání, je spěch, rychlost, tlak na výkon a vyplnění každého úkolu v co nejkratší době. Jakoby spěch měl svou vlastní důležitou funkci, která měří naši úspěšnost a kvalitu. Přitom všichni víme, že v rychlosti děláme jen chyby a práce chvatná, málo platná. I tak si neumíme pomoci a stále spěcháme. Na sebe, na své okolí, na život, na lásku, na radost, na štěstí... A já si říkám proč? Spěch je špatným pomocníkem a ještě horším rádcem. Proto raději věřím, že si tvořím svůj vlastní život na míru, podle toho, co chápu a vnímám jako důležité. Snad proto je můj život mnohem klidnější a některé skutečnosti mě již netrápí.
Trápit se nedám, svého života se nevzdám!
Kousek sakury ve vlasech a hned se člověk cítí lépe. Sluníčko se usídlilo za ouškem a duševní naladění je úplně jiné. Cítím, jakoby se část kvetoucího stromu přelila přímo do mých žil. Na tvářích mám úsměv a v očích jiskru, která mě odlišuje od ostatních. Nic se nestalo a přesto se cítím mnohem lépe. Duše je naplněna kouzelným pocitem krásy a bezpečí. Takto to má dneska být a takto to i dneska bude. Nic se neděje a přitom je velká naděje, že štěstí se usměje na mě a přinese kapku naděje, že každý ve svém rozdělaném díle uspěje. Přání neskromné, leč přinášející víru v kouzla okolního světa. Díky, za možnost být a mít jeho maličký kousek s sebou!
Najdi své kvítko, ty moje dítko...
Je to malé, nic to nestojí a přitom to rozdává radost a veselí. Pokud se nám na tváři objeví náznak úsměvu, pak i uvnitř cítíme radostné kolotání. Motýlí křídla lechtají bránici, postupně procházejí nahoru a usídlí se až na naší tváři. Úsměv je nejmocnějším lékem a čarovným přípravkem proti všem zármutkům i nezdarům. Dobře míněná rada pomůže, ovšem ve chvílích smutku sklouzne na zem a nikdo si ji nevšímá. Srdečné obětí, radostná nálada a úsměv pomáhají mnohem víc. Stačí se jen dívat na usmívajícího se člověka a hned se v nás zrcadlí uklidňující pocit radosti. Není nutné se smát vždy a za každých okolností, ale někdy opravdu úsměv zachrání i ty situace, které vypadají katastroficky. Opravdu postačí trocha dobré vůle, pozitivního myšlení a radostného naladění a problémy i obtíže se řeší samy. Proto se zkusme více usmívat na svět i lidi kolem nás a najednou uvidíme kolik je v našem okolí krás...
Na svět se usmívej, vnitřního klidu si užívej!
Zajíček už hopá z nory a já jsem tady zavřená. Čekám, jestli se někdo přijde podívat. Nijak zvlášť tento svátek ráda nemám, přesto vím, že jej musím prožít. Bez svátečního velikonočního zajíčka by totiž nebylo jaro. No a na jaro se už nesmírně těším, takže čekám a vydržím. Možná zajíček dorazí a možná také budu sama. Ať už to bude jakkoliv, jaro se nakonec dostaví a s ním i teplo, kvetoucí květinky a rozvíjející se příroda. Pro mě to pak bude znamenat vyrazit do lesa, na dlouhé túry a objevovat nová krásná místa ve svém okolí. Někdy i sektání se zvířátky a jinou lesní havětí...
Bez obětí není havětí!
