Etapová

Od samotného rána přemýšlím, jak je to možné? Jak ten čas rychle letí a my jsme v situacích, které jsme prožívali, ovšem nyní jsme na druhé straně hranice. Ještě před chviličkou jsme to byli my, kdo se chystal k maturitě. Učil se integrály, derivace, kombinace, literární směry a kuda vy idiotě. Hlava byla plná ideálů a radosti z přicházející budoucnosti. Stejně jako obavy, které nás doprovázely na této cestě. Nyní stojí před tímto mezníkem už naše dítě a já si říkám, kam uběhl ten čas? Kde se ztratilo všechno to, v co jsme snili? Splnilo se něco z toho, co jsme si přáli ve své budoucnosti? Něco zůstalo nevyplněno, ale většina je taková, jaká měla být. V to doufám i pro naše kluky, kteří jsou na oné pomyslné startovní pozici. Aby byla taková, jakou chtějí a v budoucnu se mohli bez špatného pocitu ohlédnout zpět. Aby roky věnované středoškolskému studiu zůstaly zality radostí, smíchem a dobrou náladou!

Drž se a netápej, brzy bude zase hej...