Přesvědčená

Vědět či nevědět, toť otázka dnešního dne. Argumenty říkají jasně, že nevědět je super, přináší to mnohé klidné chvilky. Člověka nebolí ruce ani pozadí od samého sezení a studia. Na druhou stranu vědění sice občas - většinou bolí, ale zase člověka povznáší do jistých výšin. Já sama za sebe se musím rozhodnout, zda dnes budu za vědmu, nebo nevědmu. Co dnes při neděli zvolím za strategii a taktiku. Logické argumenty říkají, že zkouška se blíží a tak bych měla zabrat. Pak budu mít klid a pohodu, a to zase až do dalších zkoušek. Jenže po týdnu stráveném v práci a sobě zase u polotny, se mi moc nechce. Asi se budu muset něčím odměnit, abych se donutila a přivázala ke stolu. Už vím, nejdříve si půjdu udělat dobrotu a pak se do toho pustím. A určitě mi to půjde od ruky!

Přesvědčení, nad to není...

Považovaná

Vděčnost,

věčnost.

Láska,

sázka.

Štěstí,

klestí.

Pečlivost,

hrabivost.

Upřímnost,

krátký nos.

 

Ochota,

prázdnota.

 

Laskavost,

ohon i chvost.

 

Tolerance,

malá šance.

Poctivost,

je toho dost.

Rozvaha,

všeho se domáhá

Pravda,

křivda.

 

Věrnost,

jak pevnost!

 

Co si jen vybereš?

Jak si dnes usteleš?

Přemýšlej, rozvažuj, důležitého si považuj...

Prosazená

Tak a ne jinak, se budou dělat věci, které se mi líbí. Jen já přeci vím, jak se to má všechno dělat nejlépe. Jen já přeci tuším, že pastelky patří sem a fixy tam. Jen já jsem schopna udělat ty nejlepší koblížky a upéct sváteční dort. Jen já, já, já. Tohle slyšívám z mnoha stran a říkám si, jak může svět takto vypadat, když se někteří prosazují na úkor těch ostatních? Jak je možné, že ještě společnost funguje, když jsou v ní takoví, kteří všechno ví nejlépe. Nejlépe umí všech udělat, opravit, uskutečnit a vlastně i žít. Je možné, že my ostatní jsem jen drobní příštipkáři a příživníci, kteří vlastně musí být rádi, že tito nám umožní být v jejich velikosti. Já si ovšem myslím, že toho také umím dost a prosazovat své já se nechystám. Tohle není moje cesta, byť by možná byla také schůdná! Já osobně půjdu raději jinudy...

Hledej, tápej, běž, svým dovednostem věř!

Vyhovující

Potvrzuji potvrzené a slibuji slíbené. Neustále něco dokladuji a podepisuji, že si pomalu připadám jako nejdůležitější osoba pod sluncem. Možná trošku jako celebrita, která ovšem musí ráno vstávat, chodit do práce, vést normální, obyčejný život, ale s tisíci podpisy během každého dne. Občas si říkám, jak to musí být člověku protivné, když musí neustále držet super úsměv na rtu, připravenou vtipnou odpověď a ostrou tužku, aby mohl udělovat podpisy. Mě by to rozhodně nebavilo, kdyby mě lidé na každém kroku znali, věděli, kdy a kam jdu, s kým jsem strávila odpoledne a v kolik hodin jsem šla domů. Není nad to, když se může člověk hlídat sám a nikdo ho v tom neobtěžuje! Takže raději dnes udělím nějaký ten podpis a pak už zase hurá do své anonymity, která mi vyhovuje!

Funguje a ukazuje, občas při tom dominuje...

Sjezdová

Zima je jako v psírně. Každý krok nás ohlašuje svým křupnutím a ve slunci se sníh třpytí víc, než zářící hvězdy. Na jednu sttranu jsme moc rádi, že konečně přišla zima. Ale stejně tak bychom možná ocenili, kdyby nebyla tak třeskutá. Je to stejné, jako při obvyklých situacích, které prožíváme. Pokud něco není, stěžujeme si, že to není. Jakmile to nastane, stěžujeme si, že to nastalo a mohlo by to být jiné, klidnější, víc, málo, zřetejnější, méně hlučné, a tak dále. Jsme totiž ti stejní reptalové a remcalové, ať už sněží, nebo hřeje slunce. Stále máme nějaký problém, něco by mohlo být jinak a rozhodně by to jinak být mělo. Protože my si to přejeme a my bychom chtěli, aby to jiné bylo... Ale tak to v životě přeci nechodí. Úplně někdo jiný a něco jiného rozhoduje o tom, jak to bude a co vlastně bude. Takže se s tím smiřte přátelé a buďte rádi, že jsou věci tak, jak jsou!

Pozoruj hvězdy, zas přijdou sjezdy...

Tichoučká

Slova letí,

nedoletí.

Roky plynou,

všechno minou.

Čas se mění,

dává si sem

svoje snění.

Dnes je pátek,

zítra svátek,

kouzlím, hledám

si kabátek.

Člověk míní,

slunce stíní.

Hory stojí,

rány hojí.

Kam se řítíš?

Jak se cítíš?

Copak asi

cestou chytíš?

Neboj, věř si,

stále běž,

láska, dobrota

a čistota není lež!

Krásná duše, našlapuj tiše...

Pomocná

Jednou nahoru, podruhé dolů, jednou zima, pak zase vedro. Člověk musí být připraven na všechny varianty, které mohou nastat. A ač se snažíme připravovat pečlivě, stejně zjistíme, že na něco jsme zapomněli. Někdy je to fajn žít s čistou hlavou a nedělat si problémy. Jenže co když jsi právě ten, který všechno prožívá, se vším si dělá starosti a na všechno musí být ideálně připraven? Co když máš pocit, že jakékoliv drobné selhání je vlastně úplnou katastrofou? Ty přeci musíš být na všechno připravena, vše ti musí jít samo od ruky, všechno chápeš a všemu rozumíš! Ale jak jste na tohle přišli? To, že má člověk více zkušeností z něj nedělá superhrdinu, ne?! I ten jeden má nárok na chyby, omyly, vzestupy a pády, tak jako každý jiný smrtelník. Tak jej nechte se v tom šťourat a jděte dál!

Co nezmůže, to pomůže...