Zima je jako v psírně. Každý krok nás ohlašuje svým křupnutím a ve slunci se sníh třpytí víc, než zářící hvězdy. Na jednu sttranu jsme moc rádi, že konečně přišla zima. Ale stejně tak bychom možná ocenili, kdyby nebyla tak třeskutá. Je to stejné, jako při obvyklých situacích, které prožíváme. Pokud něco není, stěžujeme si, že to není. Jakmile to nastane, stěžujeme si, že to nastalo a mohlo by to být jiné, klidnější, víc, málo, zřetejnější, méně hlučné, a tak dále. Jsme totiž ti stejní reptalové a remcalové, ať už sněží, nebo hřeje slunce. Stále máme nějaký problém, něco by mohlo být jinak a rozhodně by to jinak být mělo. Protože my si to přejeme a my bychom chtěli, aby to jiné bylo... Ale tak to v životě přeci nechodí. Úplně někdo jiný a něco jiného rozhoduje o tom, jak to bude a co vlastně bude. Takže se s tím smiřte přátelé a buďte rádi, že jsou věci tak, jak jsou!
Pozoruj hvězdy, zas přijdou sjezdy...
Žádné komentáře:
Okomentovat