Absolutně absurdní situace se stávají. Člověk se jim snaží vyhýbat, ale život to vždycky nějak zajistí, že absurdita vyhraje. Někdy se s ní setkáme v obchodě, jindy v divadle a určitě na všeličných úřadech, které ve společnosti máme. Je to zajímavé, že zdravý rozum zůstává stát před vchodem a absurdita přebírá svou moc. Určitě jsme to zažili všichni, kdy jdeme vyřídit něco naprosto jednoduchého a odcházíme s hlavou v tašce. Upadla nám samým úřednickým nařízením a vyhláškou, které s praktickým životem nemají nic společného. Je to ale bláznivý svět, který nám připravuje samé nástrahy a zajímavé výzvy...
Vytrvejme, absurditě odolejme!
Budoucnost začíná dnes. Právě v tuto chvíli se dějí procesy, které ovlivňují naši společnou budoucnost. Každičký nádech je právě teď, výdech je pak budoucí činností. Možná si myslíme, že my sami nic neovlivníme, ale opak je pravdou. Stavět na minulosti, rozvíjet se v současnosti znamená klást dostatečně pevné základy pro budoucnost nás i našich dětí. Kontrolovat, plánovat, rozhodovat, směřovat, učit se a sledovat dění kolem, to je pravý základ pravdivé budoucnosti. Takové, kterou bychom rádi žili. Takové, ve které bychom rádi byli. Takové, která snad přijde. Takové, která snad vyjde... Spoléhat na ostatní a nechat se vézt není ideálním řešením. Raději vidět, přiložit ruku k dílu a dostat příležitost stát se minulým v rovině budoucího.
Odpustit, budoucnost dopustit!
Rozdávat radost, lásku a štěstí, to je nejpodstatnější část mého života. Od rána do večera se snažím svým pozitivním přístupem lidem zlepšovat den a ukazovat, že i negativní zkušenosti nás mohou posouvat vpřed. Občas se i já cítím pod psa, ale protože jej doma nemám a náš králíček je opravdu malý, tak se musím vzpamatovat, rychle obrnit trpělivostí a uvěřit, že nic není úplně takové, jak to vypadá. Někdy stačí jen malinké obejmtútí, milé slovo, nebo úsměv v očích i na rtu a hned je všechno, jak má být. Slunce je na svém místě, mraky odpluly a úsměv se opět usadil na rty. Tak to má a tak to má znít...
Krásy světa, kroky a další meta!
Venku se všechno rozpouští, sníh pomalu opadá a na zemi zůstávají jen obrovské kaluže vody. Příroda se proměňuje, dostává opět ponurý nádech a všechno je najednou nějaké smutné. Včera ještě veselé pobíhání po sněhově bílé pokrývce a dnes už jen bláto, s plískanicí. Každý den je jiný a něčím zvláštně jedinečný. Co se nám včera nezdálo, to už dneska může být pravdou. To, co je skutečné, se zdá být mimo realitu. Balíčky jsou zabaleny, koláče snědeny, cukroví napečeno a nezbývá, než se připravit na další pracovní týden. Jaký bude, netušíme, ale můžeme se těšit na mnohé, co přijde. A že toho bude, to si pište!
Tlaky, mraky, taky...
Už už je to na spadnutí. Minuty přesně odtikávají náš čas a udeří ve chvíli, kdy je plánováno. Přišlo to nějak brzy a přesto to určitě bude krásné. Rok se zase překulí a nás bude čekat mnoho nových zážitků. Od jednoho k druhému zase půjdeme ruku v ruce, abychom se opět vyskytli v této době. A budeme si říkat, to nám to páni zase uteklo, budou Vánoce. Dárky, cukroví, pohádky, možná sníh a zima. Letí a pádí si ten čas kolem nás a my jen díky diářům, kalendářům a jiným záznamníkům víme, že jsme zase o rok starší. Byť si to nepřipouštíme, je to tak! Tedy hurá na to a nebojme se toho.
Opět po roce, budou trachtace...
