Vedoucí

Od rána v plném nasazení, i když dobře člověku není. Startovní čára je namalovaná, tak je potřeba se rychle dostat do tempa. Určitě není vhodné se nechat jen tak nést, ale aktivně se zapojit do krásného dne, který nás dneska čeká. Sluníčko svítí a teploty dosahují letních hodnot, proto je fajn nelenit a vytáhnout se brzy z postelí. Nachystat si všechno potřebné a vyrazit do přírody. Ta má kouzelné účinky na pocuchanou psychiku a dodává potřebnou energii do dalšího týdne. V přírodě člověk zapomene na všechno nepříjemné a připouští si jen kouzlo kolem proudícího světa. Děkuji za dnešní den a věřím, že takových bude ještě mnoho na cestách, které nás společně čekají!

Veď nás cesto, ať je nám pět či sto...

Přívolaná

Vím, že něco je špatně, ale netuším, co. Chtěla bych mít kontrolu nad svým dnem, ale dnes to prostě nepůjde tak hladce. Budu muset ubrat na tempu a přidat na píli, jinak se k cíli nedostanu. Nemůžu a v tom je celý problém. Tíha, tlak a neskutečná únava se mi rozprostírá po celém těle. Nejsem schopna se pomalu ani zvednout, natož něco dělat. A pokud se dnes odhodlám, tak ono dělání mě vždycky přepere. Je silnější a má tedy i více chuti pustit se do díla. Dneska prostě nebudu závodit, protože vím, že by mi to nic nepřineslo a spíše bych si zavařila na dlouhodobější problém. Takže jdu odpočívat, což se taky někdy musí a vlastně i může...

Dovolím si spát, pak se zase budu smát!

Usínací

Až se  znovu dostanu do situace, jako je právě ta probíhající, kdo ví, zda budu reagovat stejně? Budu ustrašeně koukat na svět, nebo půjdu svému štěstí naproti? Budu schopna zvládat věci tak, jak je zvládám teď, nebo to půjde hůř? Budu tím, kým jsem, nebo budu úplně jiným člověkem? S ohledem na budoucnost nikdo nevíme, jaká bude. Minulost, tu máme za sebou a už ji nezněmíme. Současnost žijeme a tvoříme její součást. No a budoucnost? Tak to je právě otázka... Až zítra uvidíme, jaké to bude, ale to už nebude zítra, ale dnes a dnešek bude včerejškem. A tak stále dokola žijeme v očekávání toho, co bude a jak, přičemž jsme spojeni s tím, co máme a měli bychom vědět, že to je to nejpodstatnější. Ne zítra, ale dnes musíme žít a být!

Žij a sni, večer v klidu usni...

Poutní

Těm, kteří jdou svou cestou nevadí nepohodlí a trocha nekomfortu. Většinou vyrazí na cestu, jdou. Kladou jednu nohu za druhou a stále kráčejí vstříc novým okamžikům, které přicházejí. Nečekají nic a vítají všechno, co jim cesta připraví. Občas se možná bojí a netuší, co je čeká za dalším rohem, ale přesto jdou tam, kam žádné stopy nevedou. Je to osud lidí s neklidem v duši, lidí, jejichž život by nebyl životem, pokud by nešli vstříc dalším výzvám a cestám, které se jim otevírají. Možná někdy touží po klidu a bezpeční domova, ale většinou zjistí, že cesty opět volají a nečekají. Proto vyrážejí vysoko do hor, daleko do travnatých stepí a plání, hluboko až k srdci džungle. Jdou a jediným možným životním cílem je cesta. Byť nikam nevede, přesto je někam dovede...

Najdi svou cestu, obleč si vestu!

Polapená

Pohled andělských očí a víte, že tohle setkání bude osudové. Jen oči samy napoví mnohé, co by mohlo být a jak by se to mohlo odvíjet dál. Jediný pohled a člověk je lapen do sítí vztahů, které nikdy nekončí. Jako obrovský oceán se před námi rozvětvují, stoupají a padají. Rozprostírají svá křídla, jako pták nad nekonečnou krajinou. Jako orel brázdící oblohu či vrabčák poletující nad obilným polem. Tak nějak se pohybuje i naše srdce, které se zamilovalo. Do slunce, do přírody, do horských výšek, do cest, které nikde nekončí a hlavně do Tebe. Lapeni svými city bloudíme světem. Občas společně a občas i každý sám za sebe. S vědomím, že se máme a že jsme rádi, že se máme!

Buď rád, že můžeš mít někoho rád...

Rozhodnutí

V životě člověka přijdou chvíle, kdy stojí na pomyslném rozcestí a volí, kterou cestou se vydat dál. Stojí, přemýšlí, ohlíží se za prožitými dny a přemítá, kam by chtěl či měl směřovat dál. Někdy přijdou tyto chvíle ve spojení s osobním životem, jindy ve spojení s prací. Ať tak či tak volba cesty není nikdy úplně jednoduchá. Ať si vzpomeneme na svůj přechod ke středoškolskému studiu či volbu následné profese, jednalo se o jistý druh nejistoty. Občas jsme věděli, mnohdy jsme tápali a nechali se vést zkušenějšími. Dnes však stojíme my sami opět na rozcestí. Jsme těmi zkušenými a život už nám ukázal, jak dokáže být přívětivý i zlomyslný. Přes drobné strázně, překážky, ale i obrovská osobní vítězství jsme se dostali až sem a je otázkou, zda chceme změnu, nebo budeme pokračovat v nastaveném kurzu dál. Půjdeme tak, jak všichni očekávájí, nebo se vydáme za hlasem svého srdce? To je naše volba, náš život a naše rozhodnutí. Tak ať je takové, jaké má být!

Rozhodnutí na spadnutí...

Vedená

Vyšší pochopení a vědění je přáním mnoha lidí. Vědět, umět pochopit a aplikovat v praxi. Rozumět a rozumně používat slova, činy. Nadhled a potřebné plynutí věcí, které souvisí s pochopením i věděním. Chtěná schopnost, důležitá součást našeho života a přesto nedosažitelný cíl. Vědět znamená být a být znamená chápat. Chápat znamená rozumět a rozumět znamená vést. Když půjdeme do podstaty věcí pochopíme, nebo možná zjistíme, že naše chápání je nepochopeno. Tím se dostáváme do spirály vědění, které nikdy nekončí a nikdy neskončí. Jakmile nasedneme na tento vlak, čeká nás jen samé objevování, tápání, tázání a plynutí za výsledným cílem. Ten si volíme sami a jsme k němu vedení přes vědění...

Slibuji na svou čest, že se nechám životem vést!