Odstup

Pozitivno všude kolem nás. Kam se člověk podívá, tam na něj číhá chytrá myšlenka či poučení, jak se usmívat a být stále v dobré náladě. O tom ovšem pozitivní myšlení není. Je přeci jen rozdíl usmívat se jako blbec i ve chvíli, kdy nám to nepřísluší a usmívat se, když vědomě chápeme, že jsme v nepříjemné situaci a umíme s ní pracovat. Pozitivní myšlení není o tom chodit světem a řehtat se jako kůň utržený ze řetězu, ale umět zvládnout nepříjemné situace s nadhledem a klidnou myslí. Dát věcem i skutečnostem jejich prostor a sledovat, jak to působí na nás samotné, v tom je síla dobrého naladění a klidného myšlení. Někdy postačí jen kousíček poodstoupit a hned je člověku lépe fyzicky i emočně. A že zjistí něco zajímavého, tak to je důležitá součást tohoto dění. Někdy dostatečný prostor a umění hlubokého dechu zmůže víc, než mnohá politická jednání a rozohněné debaty!

Prostor si dej, něco si přej...

Tvořící

Konečně se zdá, že se blížíme k nějakému cíli. Netušíme, zda to bude cíl průjezdní, nebo konečný, ale víme, že se cosi změnilo. V hlavách máme sice ještě pořádný zmatek, ale i to se určitě uklidní. Někdo si možná představuje, že postačí lusknutí prstů a všechno bude jako dřív. Já vím, že se věci mění a také člověk podléhá změnám. I my jsme se změnili a už nikdy nebudeme takoví, jací jsme byli. Možná se nám podaří navrátit se do uričtých vyježděných kolejí, ale rozhodně se nevrátíme v myšlenkách tam, kde jsme začínali. Změnili jsme se a když někdo tvrdí, že ne, tak rozhodně neříká pravdu. My jsme jiní, tak jako je jiný svět kolem nás. Pokud se dobře díváme, pak tohle musíme rozhodně vidět. Nezastírejme, nepředstírejme a pak budeme žít opravdový život tak, jak potřebujeme...

Nově tvoř, nic neboř!

Sobotní

Jak rozdílné mohou být dny. Někdy dokážete od rána skákat, být připraven k jakékoliv aktivitě a jindy se sotva vlečete. Někdy nesete těžký kříž a propadáte se níž, než myšky ve svých norách. Jindy máte hlavu v oblacích a jen vzlétnout. Není to dáno jen námi samotnými, našim vnitřním nastavením, ale také vnějšími podmínkami, které nás nutí dělat, stále něco vymýšlet a jít dál. A přitom je někdy tak důležité nedělat nic. Jen tak odpočívat a nabírat energii pro další dny. Tohle je dnes můj případ. Zřejmě si brzy zalezu zpět do postele a budu dělat, že tady ani nejsem... No uvidím, jak dlouho mi to vydrží!

Odpočívat, usínat, to je dobrý šach i mat!

Maskovaná?

Být v přítomnosti blízkého člověka znamená mnoho. Vzájemné vazby se prohlubují a posiluje se vztah, jako takový. Díky vzájemnému spolubytí si vytváříme hlubší vrsty důvěry, blízkosti a přátelství, na kterém stavíme další části našich životů. Snažíme se vytvářet nové podněty, sdílíme svá tajná přání i myšlenky. Občas si připadáme svázáni léty, které jsme společně prožili, ale k rozputání bouře nám stačí kapka koření. Společně pak znovu pronikáme do hlubin spřízněnosti našich duší a šťastni jdeme dál. Onen pomyslný oheň vzájemného my nás pak zahřívá, když pobýváme sami. Jsme spřízněni, nikoliv připoutani jeden k druhému a cítíme se silní na boj se vším negativním. Čím jsme šťastnější a v hlubším propojení s milovanou osobou, tím hlouběji pronikáme i k vlastní podstatě. Jsme, jsme provázáni, chápající, sdílející, radostní i milující zároveň. Naše společné my je dáváno a dává. Nám, Tobě, Vám i všem ostatním...

Oslavuj svou lásku, nevytvářej masku!

Splněná

Někdy si člověk musí počkat, aby se dočkal. Tohle jsem si říkala celou dobu, kdy jsme byli uzavření pandemií doma. Toužila jsem po oné úžasné volnosti, kterou skýtá pohyb na čerstvém vzduchu a mezi zvířátky. A ano, trvalo to dlouho, skoro tři roky. Ale dnes jsem se konečně dočkala. Ten pocit, kdy dáváte jídlo červené pandě a ona vám baští z ruky. Kdy máte na dosah pohlazení tasmánské čerty a slyšíte jejich nečekané psí ňafání a syčení. Můžete jim spočítat fousky na čenichu a vaše oči se propojí s jejich duší! Myslíte si, že víc být nemůže... A v tu chvíli vstoupí na scénu vombat Cooper. Mazlík, běhající po výběhu, rošťácky číhající na všechno neobvyklé. Krásný uzlíček radosti, který by se nejraději s každým pomazlil. Pak už nezbývá mnoho slov. Duše létá a přenádherný pocit se rozlévá po duši. Děkuji vám zvířátka, bylo radostí i ctí se s vámi opět shledat...

Cooper je můj kamarád, je to prima vombaťák!

Pražská

Sice bylo dnes brzké vstávání a trocha stresu na cestě, odpoledne se jeví jako pohodové. Kognitivně behaviorální výcvik utekl, ani nevím jak. Pak už mě čekalo klidné odpoledne. Dobrý oběd, dlouhá procházka kouzelnou Prahou a návštěva zajímavé výsty. Zklidnění mysli, očista těla, Buddha usmívající se a milující. Další nové vjemy, prokládané vidinou pozitivního večera s milovaným protějškem a také dalšího dne. To všechno dovršeno výbornou kávou a sušenkami. Co víc si mohu přát? Snad aby to trvalo věčnost a klid v duši ovládal můj svět...

Díky a zítra zas, budu si užívat světa krás!

Spánková

Co děláš, když odpočíváš? A umíš vůbec odpočívat? Spíš dobře? Odpočíváš alespoň ve spánku? Tyhle otázky už určitě slyšel každý z nás, ovšem ne vždycky na ně má jednoznačnou odpověď. Někdy má prostě období, kdy je jak ten lední medvěd za zimního spánku a spal by ve dne i v noci. Naopak má potom dny, kdy přesně neví proč, ale spánku se mu nedostává. Převaluje se v posteli, dívá se do tmy a myšlenky mu jako splašení koně běží hlavou. Přemítá si běžné denní aktivity, plánuje, co všechno ještě musí udělat, přemýšlí nad skutečně neskutečnými problémy svého já. Někde mezi tím se pohybuje čas nečas, který sníme i bdíme zároveň. Kdy si čteme a najednou jsme někde vysoko nad obzorem, létáme nad krajinou a hledáme místo, kde nám bude nádherně. Každý spánkový stav je pro něco důležitý a něco signalizuje našemu tělu. Co to je, to víme jen my sami, tak jak známe sebe a svou tělesnou schránku. Proto nemá cenu soudit, jak jsme na tom, když spíme nespíme a sníme. Všechno má svou životní hodnotu, jen je potřeba ji v našem životě i spánku najít!

Snění i bdění je života pění...