Čistková

Papír sem a papír tam,
nic špinavého tu nenechám.
Uklízím a vyhazuji,
svoji pleť si proměňuji.

Čistotou tu všechno září,
jako hvězdy v kalendáři,
jako slunce na obloze,
jdu do toho celkem stroze.

City vůbec nevnímám,
plyšákům se vyhýbám.
Jinak bych tu stále měla,
hodně zvířat, co bych chtěla.

Jsem však pouze jediná,
kdo tu pro ně slabost má.
Proto musí z kola ven,
aby mohlo nové sem!

Co to bude nevíme,
tím se jistě překvapíme.
Dneska, zítra, v pondělí,
něco se nám nadělí.

Dneska ovšem čistku máme,
prostoru si naděláme.
Potom všechno uklidíme
a dobrý pocit si sklidíme...

Očistu do čista, pro tělo i pro místa!

Hluboká

Pronikat do tajů příběhu, nechat se unášet dějem a promítat vlastní představy do podoby postav. Fantazie pracuje na plné obrátky, příběh se odvíjí rychle a stránky naskakují. Vnímání reality je složitější, než obyčejně, ale částečné spojení funguje. Teď jsme tady, doma, v kuchyni a za minutku v příběhu, kdesi daleko, v jiném čase, v jiné době a s jinými lidmi. Jak jednoduché je popustit uzdu fantazii a plně se ponořit do příběhu. Není nic jednoduššího, než vzít knihu, zastřít vnější podněty a pak už jen hurá vstříc novým příběhům. Je to nádhera moci prožívat s hrdiny jejich první lásky, životní kroky za štěstím a zklamání, která nutně přichází. Najednou i náš život je správný, je tam, kde má být a s tím, s kým jsme si přáli. Je dobré hledat poučení, potvrzení a pravdu v moudrých knihách. Ty totiž zachycují podstatné z minulosti a dávají možnost vytvořit si vlastní pohled na všechny radosti i strasti našeho vlastního žití...

Žijme tak, aby v nás byl medvěd i rak!

Veršovaná

Předěl, příděl, úděl,
k tomu horský úběl,
nevrch trocha šafránu,
náladu mám po ránu.

Útěcha i potěcha,
k tomu velká neplecha.
Od rána jsme v jednom kole,
jenou nahoře a jednou dole.

Hry a hračky jenom letí,
tady do skříně a tady smetí.
Vymeteme každý kout,
zase se tu dá teď hnout.

Zvířátka se usmívají,
s námi si zas hezky hrají.
Odpoledne půjdou ven,
za dětmi co nesmí sem.

Další věci uschováme,
ať je dále zas předáme,
ať dělají radost dál,
vždyť, kdo by si nerad hrál?

Dobrý pocit z úklidu,
dostanem se do klidu,
k tomu dobrý seriál,
pojedeme zase dál....

Příjemný den, s veršíky a zpěvem jen!

Vystřízlivělá

Střídmost jídla, odměřené příjmy pití, zdravý životní styl a čerstvá mysl jsou základem dlouhého života. Asketický život bez stresu a vnitřních hnutí mysli je podstatou, ke které touží dojít každý. Většinou se těšíme a snažíme se prožívat své dny v souladu s vnitřním přesvědčením, že naplňujeme sebe i všechno láskou, zdravím, štěstím a vzájemným porozuměním. Je těžké umět se přizpůsobit všem okolním vlivům a radostně se dívat na svět. I nejlepší předsevzetí, dobrá nálada i nejčistší úmysly jsou vykládány snahou o zalíbení se. Pomalu se dostavuje pocit vystřízlivění a vnitřního rozpolcení mezi sebou samým a skutečností. A to dokáže pouze jeden člověk! Ještě před chvíli jste měli krásný pocit z dobře vykonaného díla a teď už zase jen přemýšlíte proč! Inu nevadí, pozice černé ovce je mi dána, jen teď se zdá ještě černější...

Jasný den, ve střízlivosti jen...

Sedmdesátiletý

Ať už jsi to připustíme, nebo ne, stárneme a s námi i naše okolí. Ani se nenadějeme a jsme ve středním věku, oslavujeme každý den svého života a užíváme si přítomnost. Ta se během chvíle promění a jsme na prahu stáří. Klepe neodbytně a my tu stojíme a ani nevíme, kde se vzalo tolik křížků na našich zádech. Ještě včera nám bylo deset, hráli jsme si s kamarády na březích rybníků a vymýšleli jak nejlépe postavit psí boudu. Za chvíli tady byla vojna, největší láska našeho života, svatba s nejkrásnější dívkou a narození dvou dcer. Starosti i strasti běžného života, práce, zútulňování domu, starosti o domácí zvířátka. A než jsi se ohlédl, byli tu dva malí hošíčci, kteří zaplnili sdrce, čas i chvíle radosti. A dnes je to právě sedmdesát let, co jsi spatřil světlo světa... Máš toho hodně za sebou a také něco před sebou. Buď tady, buď pro nás a to v lásce, radosti i štěstí. Je krásné mít takový opěrný bod, jakýms pro naše životy!

Díky za vše a hodně zdraví...

Jasnozřivá

Studený vzduch,
vítr jak duch,
slunce se schovává,
z mraků nám zamává.

Sobota studená,
kolkolem zelená,
my jdeme v osení,
nic se nám nelení.

Jedene, pracujem,
soboty užijem.
Neděli prospíme,
zbytek oslavíme.

Dny se nám překulí,
v ruce i s bambulí.
Bude zas léta čas,
jasnozřivá obloha v nás.

Krásy je den,
tak jako sen.
Půjdeme spolu,
zas jednou ven!

Milou sobotu bez ztrát a šramotu...

Navyklá

Utkvělé představy, fixní ideje a zažité normy provází život člověka. Snaží se pracovat, milovat, být a neuvědomuje si svou bytostnou souvislost s lovci mamutů. Většina dospělých reakcí vzniká jako naučená a odpozorovaná činnost ze svého okolí, od svých rodičů. Snažíme se vynikat a být lepším, než naši předci. Přesto jsme s nimi hluboce spjati. Pudy, myšlením, vzorci chování, stresem i agresivitou. Stačí se jen podívat kolem sebe a hned objevíme zástupce pravěkých lidiček, kteří se chovají hůře než mnohá zvířata. Jsme plni krásných slov a holedbáme se svým vysokým postavením na žebříčku živočišné říše. Nejsme však srovnatelní s těmi, které odsuzujeme? Jakmile se necháme ovládat pudy či agresivitou, máme neuspořádané myšlenky a reagujeme jako rozzuřené medvědice chránící svá mláďata. A pak že nejsme zvířaty! Jsme a jen my sami rozhodujeme o tom, jak dalece se jim budeme podobat a jak moc se odlišíme. Je to jen náš mozek, naše tělo a naše sny, které bojují proti nepořádkům a zlořádům světa. Pomáhejme si, sílu i prostředky na to máme! Nečekejme, že to někdo udělá za nás, protože je to jen a jen na nás...

Nejvznešenější představy máme o tom, co jsme nikdy neprožili, proto žijme a tvořme vlastní ideje!