Průzkumnická

Je mnoho zavedených pravd a klišé, které člověk vytváří sám o sobě. Tyto letité pravdy se týkají jak mužů, tak žen a je velice těžké je měnit. Přestože průzkumy ukazují, že se člověk v každé generaci částečně promění, pořád slyšíme to, co i naši předkové před sto lety. Muži nepláčí, ženy jsou tu jen pro domácnost a starost o děti a manžela, mateřská dovolená je jen pro ženy, muži vždycky chtějí syna a mnoho dalších. Co s tím a je opravdu pravdivý tento pohled na svět? Měníme se a naše staleté pravdy jsou tu stále s námi. Věřící člověk je vždy vnitřně vyrovnaný, každý účetní umí počítat a každý umí pracovat s počítačem. V obecné rovině můžeme tyto věty považovat za pravdivé, ale už pouhým pohledem pod povrch zjistíme, že mnohé je jinak. Nejen ženy, ale i muži jsou citliví a pláčí, řada věřících je cynická a kolik je účetních, kteří okrádají své zaměstnavatele! Jistě najdeme v každé oblasti lidského života zaběhnuté pravdy a pokud o nich přemýšlíme, víme, že ne vždy platí. Snad proto je dobré nebrat věci jako dogma, ale používáním vlastního rozumu dospět k jisté pravdě. Pro teď a tady, s vědomím, že zítra to může být jinak. Svět se mění a my s ním, byť se zachováním lidskosti a určitých skutečností.

S půzkumnickým kompasem, nestaneš se ťulpasem!

Úsudková

Rozhodnutí na každém kroku,
co všechno já musím mít v oku.
Zvažuji a přemítám,
mám být tady,
mám být tam?

Volby velké, volby malé,
jsou tu denně,
neustále.
Ze dvou věcí vybírám,
hlavu těžkou z toho mám.

Netuším a řídím dál,
svět svůj krásný
se mi zdál.
Rozhodnutí změnilo,
všechno kolem na bílo.

Barvy nejsou důležité,
hlavně, že je všechno žité,
hlavně, že se rádi máme,
nic dopředu neuzavíráme.

Možnosti jsou k mání,
také k pousmání,
lehkost kroku
při poskoku,
přidáváme
si do kroku,
zazpíváme
písničku
sobě,
létu,
sluníčku...

Den bez dilemat a správných úsudků všem!

Vyježděná

Mládí je spojeno s experimenty všeho druhu. Stáří zase miluje své zaběhnuté koleje. S přechodem od jednoho k druhému kmitají naše myšlenky, které stereotypně jdou. Nehledají nová či moderní řešení, jen jdou po vyjetých cestách a kolejích, které jsme jim nastavili. Některá životní dilemata, úkoly, cíle i problémy nás přitahují. Vracíme se k nim a uvažujeme o možných změnách. Nicméně naše uvažování skončí tam, kam mu myšlenky dovolí jít. Znají cestu dlážděnou, známou a osvědčenou. Nechtějí vymýšlet nic nového a změna je velmi těžká. Špatně se mění léty zaběhnuté způsoby myšlení, chování a jednání, ale možnosti máme ve svých rukou. Vytvořit novou cestu, jiný postup a zaběhnuté myšlení, které nás svede z vyježděných kolejí na neznámou trať. Ale cíl je stejný. Je to jediný způsob, jak změnit současný stav a vytvořit něco nového, něco jiného, možná i neobvyklého. Je to jen a jen na nás, jak rozhodneme o svém úspěchua osudu, kteýŕý závisí na kvalitě našich myšlenek a způsobech jejich praktického naplňování.

Nechoďte cestou známou, zkuste zanechat své stopy tam, kde je nikdo nečeká...

Uctivá

Zní jako citlivá a přesto je mnohem víc. Úcta je emocí, je lékem, pomocníkem i vyšším dobrodiním. Úcta vůči sobě, je základem života člověka. Měl by si ji budovat na pevných základech. Každý rodič by měl naučit své děti úctě k sobě samým, bez falešných prvků sebelásky. Úcta vůči sobě samému je totiž prospěšná zdraví, napomáhá budovat pozitivní mezilidské vztahy a také umožňuje člověku lépe čelit zdravotním rizikům. Úcta však není jen prvkem pro jednoho. Je tím, co bychom měli vyjadřovat vůči svému okolí. Díky úctě a respektu k druhým, prospíváme mezilidským vztahům a napomáháme řešení drobných problémů, které mohou přerůst až v nelítosné boje. Respekt nevyžaduje jen lidská společnost, ale také naše práce. Díky vyjádřené úctě k práci jsme schopni přispívat k větším úspěchům a zdárným výsledkům. Ona sama úcta a respekt k tomu, co nás přesahuje, nám otevírá dveře k moudrosti a poznání. Poznání sebe, druhých, práce i všeho kolem nás!

S úctou a respektem, za silou a milým dnem...

Maková

Dobroty a mlsnoty, ty se dneska hodí. Zítra půjdeme do roboty, odpočinek neuškodí. Lenošení, to se cení, zítra budeme zase stát, proto dneska musíme si, o klidu a rovnováze zdát. Neděle se pomalinku, vkrádá mezi nás, proto půjdem ven z pelíšků, pomalu si hrát. Z pokojů se ozývají slova, věty, písničky, vypadá to na pohodu, na klidné větičky. Už se zase rozzářilo slunce kolem nás, půjdeme si klidně lehnout, dneska, zítra zas...

Krásný den, s pohodou jen!

Chřipková

Ucpaný nos, bolavé svaly, slzící oči a kapesník stále připravený k použití. Léto jak má být a tak proč chřipka! Musím vydržet a odolat svodům všech pomocníků. Vypotím se, zavřu oči a odpočinkem se probdím do zdraví a radosti. Už teď je jasné, že i léto může přinést nečekaná onemocnění a je nutné s nimi počítat. Horký čaj, med, citron a bylinky jsu nejlepším lékem na rozkomíhané tělo. Svaly jsou napnuté a čekají, až povolí, stačí vydržet a bude zase dobře... Dávám chřipce ještě jeden den, pak už jen sluníčko, teplíčko a odpočinek.

Jablíčko i sluníčko, zítra bude zdravíčko...

Koulová

Co všechno člověka provází na cestě životem. Strach, hněv, láska, energie, nemoci, štěstí, hloupé náhody a blázniví lidé. S mnohým si poradíme celkem bez problémů, jiné s sebou vlečeme jako obrovskou kouli u nohy. Přestože se snažíme, bojujeme a vylepšujeme, mnohdy stojíme a nevíme kudy kam. Zářivá a těžká koule svazuje naše myšlenky, strach zahlcuje tělo a nejde se pohnout z místa. V tu chvíli postačí jediné! Zhluboka se nadechnout, pomalu vydechnout a dál jen dýchat, dýchat, dýchat. V první chvíli není účinek zřejmý, ale už při dalším výdechu je znát, jak se napětí ztrácí, přichází úleva a koule se pomalu rozpouští. Někdy opravdu stačí nádech spojený s výdechem, jindy zase víra v dobrotu a lásku kolem nás. Tak až zase budete mít pocit, že ta koule je obrovská, zkuste být na chvíli jen sami se sebou. Nic neztratíte a ještě si pomůžete. Pak už přijde jen otázka, kde je ta koule? Je z ní jen boule a z ní zas souznění, co v lásku se promění...

Krásný den, bez hněvivé koule jen!