Parfémová

Vůně všech koutů světa jsou zachyceny v malinkaté lahvičce. Ta se třpytí jako diamant a leskne jako odlesky duhy na slunci. Vanilka, ibišek, růže či iris, myrha, ambra i konvalinka, tím vším můžeme vonět, pokud se rozhodneme. Samotný výběr není nic jednoduchého a vyžaduje pečlivé zvážení všech možností. Komu je určeno, pro jaký účel, věk osoby, pohlaví a také jeho rysy. Pokud je žena robustní a spíše sportovně založená, těžko si představíme romatickou vůni. Naopak křehká dáma, s princeznovskými sklony nebude používat vůni těžkou, usedlou. Je to úplná věda a to nemluvíme o samotném vzniku vůní. Ten, kdo je připravuje, musí mít vytříbený čich, smysl pro krásno a představivost zrozenou čichem. Těžká i odpovědná práce, jistě spojená s mnoha neúspěchy, zklamáními, ale i vítězstvími a voňavými dozvuky. A my? Na nás je najít si ten svůj, jeho se držet a drobně experimentovat s tím, co jsme schopni a v jakém rozsahu si můžeme dovolit.

S vůněmi i bez, najdi si svou mez!

Úplňková

Měsíc se vyhloupl na oblohu a noc září jako den. Spánek je neklidný a všechny myšlenky se stávají skutečnější. Nedokončená realita se objevuje ve snech, běháme, útočíme, řešíme a zplna hrdla se smějeme. Krásné i nehezké, lehké i záludné se zdají věci prožívané ve snech. To, co reálný život neřeší, je na pořadu snové reality. Představení začíná, opona se rozprostírá a herci nastupují ke svým výkonům. Dopředu nelze odhadnout, jaké budou výsledky a co všechno se bude dít. Předpoklady jsou jasné. Dokončit to, co bylo započato v životě a dát myšlenkám odpočinku, aby nemusely myslet. Po horečné a upracované noci se pak budíme do reality, která je na první pohled záhadná. Byla to pravda, nebo sen? Ukončily se nežádoucí vztahy a vyřešily problémy v práci? Po chvilce prozření dopadá realita a víme, že to byl jen sen. Plný nereálných prvků, neskutečných řešení a možných cest, na které v životě nemáme šanci se dostat. I když, co my víme? Třeba se i sen stane jednou skutečností a překoná i realitu v její reálnosti...

S měsícem na odvrácenou stranu a ještě dál!

Vařivá

Hovězí na houbách, špenátová polévka, strouhaný párečkový mix, žemlovka a nevím, co ještě dalšího mě dneska čeká v kuchyni. Takový desetiboj už jsem dlouho nezažila, ale co bych pro svoje kluky neudělala. Je to při jedné práci a každý bude mít podle své chuti to, co si přál. Tak nám to dneska doma voní všemi vůněmi orientu. Od sladkého k masitému a od uzeného k zeleninovému. Ještě, že nám to nevadí a naše čichové buňky si přijdou na své. Když se vaří, je to nádhera vidět vznik polední dobroty, ale i v průběhu vzniku všechny vůně a chutě se pomalu mísí v kouzelnou a neopakovatelnou příchuť nedělního oběda. Jsem ráda, když mohu pomáhat a zároveň se trošku předvést, že ještě nepatřím do starého železa a ledacos zvládnu. U plotny, na trati, ve škole i přípravě na zkoušky...

Tak dobrou chuť a ať si pošmáknete!

Chystaná

Od rána jako na trní, budík zvoní a já bych chtěla ještě spát. Kdo vymyslel ten šílený nápad vstávat o víkendu  řítit se ven? Proč nemůžeme v klidu prožít jedno ráno bez stresu a spěchu? Možná už to ani neumíme. Stále se někam chystáme, něco překládáme, balíme a když přijde volný den, ani si jej neumíme beze spěchu představit. Jak by bylo krásné moci se jen tak válet v pelechu a nemuset vstávat! Snad alespoň o prázdninách přijde náš čas a všechno to brzské ranní vstávání si vynahradíme. Budeme spát, trošku sportovat, něco málo se bavit a hlavně aktivně odpočívat. Jen tak se lze připravit na další kolotoč kroužků, úkolů, drobných akcích a každodenních povinností. A jak je vidět, plán je to dobrý, nachystaní jsme a teď už jen začít rychle realizovat do skutečné podoby!

Létu zdar a povinnostem zmar....

Plánovaná

Jaký bude zítřek, záleží na prožitku z dnešního dne. Každý okamžik lidského života je propojen s aktuálním stavem věci. Vytváří prostor pro následující a dává možnost plánovat, co bude když... Snad platí, že člověk rád plánuje a velmi rád se drží svých předpokladů. Je zklamaný, když se neuskuteční, nebo proběhnou jinak. Co si neuvědomuje je fakt, že žádný plán, nelze dodržet beze změny. Právě změna je tím, co umožňuje posouvat se dopředu a dávat prostor pro budování nového světa. Beze změn a striktních plánů bychom neměli postaveny mosty, chrámy, školy, ani sportoviště. Vždy se totiž snoubí budoucí plán a představa fyzicky vybudované skutečnosti. A v tom tkví celá pravda. Bez plánů a změn, bychom neměli budoucnost, která je pro nás podstatná. Budoucnost nás, našich dětí i jejich dětí. Budoucnost, s pády a omyly, kterých i my jsme prožili mnoho!

Den s plánem i bez, budoucnost je naše mez...

Charitativní

Je krásné pozorovat ruch, který je všude kolem. Kolik lidí se dnes rozhodlo podpořit dobrou věc a pomoci. Sportem se dá vydělávat, je možné jej použít k rozvoji tělesné i duševní pohody, ale asi málo koho napadne využít jej k charitativní akci. Nejen že se člověk protáhne, ještě pomůže. A protože spojení dobrého s užitečným láká mnohé, také dnes je tady celkem plno. Vůbec nevadí ruch a trocha nepohodlí, dobrý pocit na duši je tím nejlepším poděkováním. Celou skutečnost korunuje pohled na ty, kterým pomáháme a to je opravdu krása. Moje oi vidí upřímnost, otevřenost, radost z každého pohlazení i skutečný zájem o veškeré dění. Nabíjí mě to a směřuje, hladí po duši a dává pocit z dobře vykonaného díla...

Malé věci dokáží skutečné zázraky!

Zklamaná

Pocit smutku a vnitřního rozladění mě provází na každém kroku. Snaha a úsilí, které bylo vloženo do příprav přišlo vniveč. Přemýšlím, kde se stala chyba a v čem jsem se zmýlila. Člověk vchází do věcí s plnou vervou, připravuje se a chystá tak, jak je jeho nejlepší vědomí a svědomí. A nakonec se najde jiný člověk, který vše shodí jediným slovem! Je škoda, že se lidé nedokáží k sobě chovat s větší úctou a být zdvořilí. I negativní slova lze vyjádřit s úctou k těm, kterým jsou mířena. A v případě, kdy se jedná pouze o subjektivní názor, je potřeba být obzvláště opatrný. Nikdo z nás nejsme neomylní, děláme chyby a z nich se učíme. Co si ovšem vzít ze slov, která vlastně ani nebyla kritikou obsahu, jako spíše hledáním záminky pro hádku? Těžko soudit, co člověka vede k takovému jednání, já ovšem citím velké zklamání. Nad ztrátou času i energie, kterou jsem mohla prožít v milejší a přívětivější atmosféře. Teď už vím, že nemá cenu se prát tam, kde ani smrt nebere!

Sotva najít radost tam, kde se lhostejnost a povrchnost usídlila...