Stromová

Lístečky, větvičky, šišky a bodlinky. Stromy se kroutí, jeden vedle druhého. Žádný není úplně stejný, jako ten druhý. Pomalu se ve větru dotýkají korunami. Objímají se a předávají ptačí štěbetání. Vlahost a šumění se dostává pod kůži. Člověk pak stojí v němém úžasu. Naslouchá, vstřebává a lituje každé promarněné lidské minuty. Tichost lesa a šumění větví uklidňuje zmoženou duši. Nabízí přirozenou regeneraci a odreagování se, od všeho a všech. Zde plyne čas jinak, zákonitosti moderní světa nefungují. Příroda má převahu a člověk je ve srovnání se stromovými velikány jen drobečkem vesmíru. Má možnosti, má prostředky, ale nemá onu čarovnou moc a specifickou vůni, která je tady všude. Doprovází při procházkách, je spojením s matkou přírodou a souzněním duší. Duše těla a duše lesa. Kdo toto nepochopí, nikdy nepozná kouzlo lesního rozbřesku a večerního usínání!

Stromy jsou jako básně psané zemí pro nebe...

Šepoty duše

City, pocity, emoce, vnímavost a porozumění jsou důležitou lidskou vlastností. Každý člověk jdoucí světem prožívá a reaguje. Projevuje se navenek, odpovídá na otázky a přemýšlí nad prožitým. Kvalita života není dána jen strohým vyřešením problému, ale souvisí s celou řadou drobných částí, vytvářející celost prožitku. Rozhodujícím je hloubka a vztah k životu i světu. Lidé, kteří jsou obdaření hluboký soucit se všemi trpícími, jsou duchovně vyspělí. Naslouchají šepotům své duše, která při správném vnímání je plná soucitu. Tam, kde vítězí rozum, mysl, soucítění nepociťujeme. Ovšem čím více se spojíme a nasloucháme ohlasům duševního, tím více jsme lidskými. Kvatila našeho života je pak měřena nejen hloubkou soucítění a prožívání s utrpením jiných, ale i spojením s těmi, kdo mají zlomená srdce, pokřivené vnímání či trpí nedostatkem. Mějme proto otevřenou mysl, podávejme pomocnou ruku vždy a všude. Pokusme se být oporou těm, kdo jsou na tom hůře. Pomáhejme láskou, srdcem, pochopením i milými slovy.

Člověk je jedinou hranicí, kterou pozvedá povahou svých myšlenek...

Skromná

Je tolik věcí, které je nutné vykonat a tak málo ochotných rukou. Každý člověk poměřuje svoji velikost podle velikosti majetku, oblečení, vnějšího projevu. Kdo ovšem posoudí člověka v jeho vnitřní síle? V čem je pravá energie člověka a jak se měří lidská důstojnost? Co je pro jednoho pod úroveň, druhý chápe, jako naprostou samozřejmost. Je potom velmi zajímavé sledovat, situaci, kdy člověk ve své skromnosti, pomůže a nepotřebuje ani slůvka poděkování. Skromnost je v natažené pomocné ruce, v ochotě spadnout do bahna a nepoddat se pocitu velikosti. Je v tom, co umíme, aniž se tím chlubíme. Je tam, kde má být a s tím, co je málo a přesto na rozdávání. Skromnost vede k úctě, k lásce, k vyšším hodnotám a cílům...

Se skromností do hojnosti!

Dávající

Není většího daru na světě, než dávat se kolem sebe. Mnoho lidí se nerado dělí a nechce poskytovat část svých statků ostatním. A přesto pouze v rovině hohnosti, rozdávání a dělení se je největší pomoc. Kdo dává, pomáhá, kdo rychle dává, zachraňuje. Někdy stačí jen drobnost, jindy úsměv, který nic nestojí a přesto je schopen rozdělit vše a podělit mnohé. Zkusme dávat a náš svět se stane otevřeným místem pro přijetí. Čím více toho světu dáme, tím více se nám toho vrátí. I zde platí přímá úměra, kterou nelze ničím nahradit. Snad se jen můžeme ohradit proti všem, kterí dávat nechtějí a připravit si věcné argumenty, proč dávat je víc, než dostávat. Každý rád dostává, ale mnohe víc dostaneme, když umíme dávat. Není tak toiž narušen koloběh a rovnováha věcí v našich životech. Proto dávejme a berme, co je našeho. Dávejme světu vše co je světské a duchovnu to, co patří duším.

Dávající den, pro každého drobnost jen!

Vymetená

Jaro přišlo v plné kráse a s ním i potřeba vyklidit všechny zimní nepořádky. Nachystat jarní boty, oprášit lehké šaty a hurá do jara. Včera prokloukla okna a záclony. Dnes k nim přibyly ještě skříně, spolu s kuchyňskou linkou a spižírnou. Zajíček ušáček by z nás měl radost a určitě bychom si zasloužili jeho velkou pochvalu. Ovšem náš Šmudla pouze sedí, kouká a podupává. Proto musí stačit dobrý pocit z vykonané práce a vyčištěný byt od všeho zatuchlého. Odpoledne pak ještě provětráme kola a všechno bude, jak má na jaře být!

Vymetená, uklizená, na jaro vždy připravená...

Zvířátková

Plameňák sem, plameňák tam,
panda kam se podívám.
Tu se na mě kozlík řítí,
zubama si křupky drtí.

Já si výskám,
pštrosa si získám.
Na hlavě mi papouch sedí,
do očí mi krásně hledí.

Opičky a madrilové
hroši a pak i slonové.
Žirafy a zebřičky,
krásné malé vydřičky.

Den je krásný, zvířátkový,
užili jste ho, tak jako my?
Doufám, věřím, spoléhám,
na zvířátka vzpomínám.

Děkuji vám zvířátka,
zavírám už vám vrátka.
Už se těším na příště,
až se zase setkáme
a spolu se potkáme...

Krásný zvířátkový den!

Šprýmařská

Vtipnost a úsměv odzbrojí každého mručouna. Smích je nejlepším lékem pro bolavou duši a rozlámené tělo. Někdo nepotřebuje den, jako je ten dnešní, aby měl důvod ke smíchu. A pro jiného je den plný veselí, lechtivých narážek a humoru, právě oním spouštěčem. Humor, jistý nadhled a smích je vidět, je slyšet a je ho všude plno. Je tím, co by nás mělo provázet od samého rána. Měli bychom s ním uléhat, být s ním v konaktu a radovat se z jeho přítomnosti. Radost, šprýmy a legrace je kouzelným završením každého okamžiku dne. Smějme se a život bude lepším místem, pro každého z nás!

S úsměvem jen, životem jdem...