Ve ztichlém pokoji oči se klíží, pohledem do svitu šera hodinek vidím, že půlnoc se blíží. Dlouhý den za mnou a ještě delší dny přede mnou. Jak tohle všechno zvládnout mám, když nikde odpočinku není vidět? Jak s tímto se vyrovnat, když blíží se další slunovrat a já se propadám hlouběji do starostí i problémů? Je to jako začarovaný kruh, ve kterém se točím stále dokola a nikde není normálního klidu, pohody a ustáleného řádu. Všude jen a jen nějaké požadavky, které musím splňovat. Nikoho nezajímá, že energie už není, natož aby se mohla někde tvořit. Není z čeho, protože odpočívat není kdy! A když už se zdá, že by se konečně mohlo podařit, přijde zase jednou něco neplánovaného, co zkříží cesty, které jdou nakonec úplně jinou trasou a svou cestu si najdou. Sice s vyšší námahou, ale najdou. Takže je to vlastně celkem jedno, jen té síly by mohlo zůstávat víc, abych se nemusela báti vlka nic!
S radostí jdu vstříc svým snům, abych byla blíže svým dalším výkonným dnům...
Žádné komentáře:
Okomentovat