Většinouřešíme, že musíme být dokonalé dcery, partnerky, manželky, přítelkyně, rádkyně, naslouchačky, obětavé ochranitelky a spasitelky duší v každé situaci. Málokdy si však uvědomíme, že i my samy máme nárok na svou vlastní nedokonalost. I v tak dokonalém systému, kterým je sama příroda, není nic dokonalého. A my bychom chtěly být dokonalost sama? Vždyť je to nepřirozené! Být sama sebou, cítit se dobře a nebát se promluvit, kdy je důvod. Být inspirací, podnětem, jiskrou, tvůrčím potenciálem, ale i emocionálně prodchnutým prvkem, který rozdává, vkládá a umí i žádat. Není totiž nic špatného na tom, když ukážeš svou slabší tvář. I tu máš, tak se za ni nestyď a občas se zastav...
Když je toho moc, stačí požádat o pomoc!
Žádné komentáře:
Okomentovat