Slunce svítí,
vše je v květu,
stále slyším
stejnou větu.
Místo pro vás
nemáme, musíte
mít jít přes známé.
Kapacity jsou tu plné,
všechno se k nám jenom hrne.
A jak to jen udělat,
když další pacient by takdy rád?
Nedávám už tomu šanci,
i když říkají mi arci.
Věř a jistě uspěješ,
nakonec se zasměješ.
Chtěla bych i tomu
věřit, takto věci
jednou měřit,
i když nevím,
netuším, možná
i já odtuším.
Hurá, hurá,
máme to,
je tu pro
nás místo
to...
Už se těším, už to vidím, jak to s dědou všechno pořídím!
Žádné komentáře:
Okomentovat