Procházím se v dešti,
hlava mi jen třeští,
kolik věcí, kolik snů,
jak málo zbývá jenom dnů?
Kroky mé jsou rozvláčné,
myšlenky pak příznačné.
Co se stane, jak to bude?
Co tu po nás jenom zbude?
Zvláští jak se věci mění,
i když v hlavě máme bdění.
Snažíme se, lopotíme,
sami se sebou závodíme.
I když přesně nikdo neví,
všem se nám to nějak jeví.
Vrbí se to, tetelí, září, pláče
a venku nakonec i chumelí.
Tyhle změny to je život
a protože nejsi robot,
chybuješ, ale taky se
mockrát i raduješ!
Věšet hlavu tahle v
dešti, protože ti
hlava třeští, to přec
nikam nevede.
Raději se dívej kolem,
příroda a kamarádi,
ti tě mají přece rádi,
ti jsou s tebou pořád rádi.
Nevěš hlavu kráčej dál, i když každý den není zrovna ideál...
Žádné komentáře:
Okomentovat