Lidé občas říkají,
co velmi zvláštně zní.
Já tu sedím potají
a přijde mi to zvláštní.
Že snad osoba jsem úžasná,
uvnitř i navenek překrásná.
Lásku a radost rozdávám,
na sebe moc času nemívám.
Dávám a stále rozdávám,
vnitřně si nic nenechávám.
Jedu vždy na plný plyn,
ne slova, ale vždy čin!
Samotná propadám do
stavů napětí,
kdy nemám páru a
nemám ponětí...
Jak všechno zvládnout?
Jak z toho ven?
Jsem vzhůru, nebo
je to jen sen?
A když pak slyším,
ta krásná slova,
chci věřit, že nejsem had,
ale moudrá a chytrá sova!
Díky, že mi tak věříte, je to pro mě moc důležité...
Žádné komentáře:
Okomentovat