Konečně změna. Jeden den, kdy zase cítím vůni lesa. Kdy nohy šlapou vstříc neznámým dobrodružstvím a já nic neočekávám. Raduji se z toho, co mi přináší den. Že jsi tady se mnou, že jsme tady ve dvou, že jsme spolu, že můžeme sdílet společné okamžiky. Je to pocit k nezaplacení, po dnech, kdy jsem byla spoutána jen mezi povinnostmi v práci, svázána obavami o budoucnost a trýzněna představami, iracionálních strachů. To, že jsem dnes tady neznamená, že by mě strach a obavy úplně opustily, jen jsem si dovolila na jediný den vše vypustit a žít pro něco jiného. Pro sebe, pro upřímnou radost z přítomnosti, pro sdílení času s těmi, kteří jsou nejdůležitější podstatou mých dnů. Dovolila jsem si být jen naslouchající, štěbetající, usměvavou, mlčenlivou i ruku v ruce jdoucí manželkou, mamkou i průvodkyní. Děkuji za každičký okamžik dnešního dne, který mi dovolí zase jít dál se vztyčenou hlavou...
Z přítomnosti brát, na nohách pevně stát!
Žádné komentáře:
Okomentovat