Sotva se otočíme, z rána je večer, z dětství je dospělost a z jarního větříku se stala zimní vánice. Snad ani sami netušíme jak se to stalo, že ještě včera jsme byli těmi bezstarostnými dětmi a dnes už jsme dospělými lidmi, s mnoha starostmi a radostmi, které nám život přináší. Jednou stojíme na začátku a sotva se otočíme už je za námi polovina života. Čekáme, co se změní a jedinou změnou, kterou rozhodně pozorujeme jsou naše stále více rozvrzanější klouby, špatně zaostřující oči a hůře slyšící uši. Občas zjistíme, že se ztrácíme v nových pojmech i dojmech a nemít své mladší já, tak vlastně ani netušíme, oč tady vlastně běží. Než se probereme z mrákot je tady další fáze a najednou stojíme na sklonku našich životů. Na čem záleželo? To je vlastně jedno, jedinou a nejdůležitější věcí jsou ti, kteří nás obklopují a zůstali tady s námi!
Buď se mnou, pevně mě drž...
Žádné komentáře:
Okomentovat