Jsou chvíle, kdy váháme nad zvláštnostmi osudu. Přemýšlíme nad tím, co je, co bylo a co bude. Možná si klademe otázku, co by být mohlo a jak moc bychom mohli my sami přispět k tomu, aby to bylo takové, jaké bychom to chtěli mít. Možná se zamýšlíme, možná ani nepřemýšlíme a jen kráčíme, abychom byli brzy v teple svého vlastního domova. Jdeme, nevšímáme si, neslyšíme, zahloubáni do vlastního nitra. A najednou nám něco říká, zvedni oči, srdce poskočí a v tu chvíli víme. Je to jasné, je to přesně jak to má být! Není nutné dál přemýšlet, tak to mělo být a nic dalšího už nemusí být řečeno.
Slova jsou zbytečná, když činy řekly, co měly!
Žádné komentáře:
Okomentovat