Další den a mě už se zase víří v hlavě tolik věcí. Nevím, kde mi hlava stojí a tak se raději držím stolu, abych měla alespoň nějakou jistotu. Vědoma si vnitřní nejistoty, tápu a nevěřím ničemu, co vidím na sobě. Co ještě bude muset přijít, abychom pochopili, že mysteriózní sílu v nás? Není přece nutné zdolávat velehory. Není nutné být těmi nejlepšími. Vždyť důležité je být, být součástí tohoto světa a dávat účastnou ruku vždy, když je to potřeba. To je podstata našeho bytí, našeho lidství, naší životní podstaty. Našeho tady a teď, kdy nemusíme nikomu nic dokazovat a stačí jen být. A proto chci dnes být, abych mohla v klidu a pokoji žít...
Na svět se usmívám, s radostí usínám!
Žádné komentáře:
Okomentovat