Když už si člověk myslí, že věci konečně dostávají smysl, všechno je zase úplně jinak. Stačí malinkatý okamžik a všechno je pryč. Stabilita, radost, rovnováha, jasná mysl a klid se propadly ve vteřině do tmy a zapomnění. Jistota je ta tam, netrpělivost získala svou převahu a to, co se zdálo naprosto jasné se teď jeví zakryté mlhou. Hlava je v jednom ohni, tělo se nemůže zpamatovat z prožitého šoku a emoce jako na pružince létají tam a zpět. Někde mezi tím vším jsme potom my. My malí tvorové, kteří se snažíme vyznat v návalech bláznovství a tíhy, která na nás padá. Snažíme se tu být pro ostatní a děláme to, co by jiní nebyli schopni udělat. Prostě a jednoduše jsme! I když to je to nejtěžší, co může být, stojíme a čekáme, odkud to přijde a co nám ještě padne...
Padni, jak padni, to je zásadní!
Žádné komentáře:
Okomentovat