Člověk vždycky ve svém zaběhaném životě pozná, kdy se blíží čas na změny. Ucítí, kdy nastala chvíle, která si vyžaduje změnu přístupu v jeho chování a jednání. Ať už se jedná o přístup jeho samotného k věcem, které jej provázejí, nebo k lidem, které doprovází. Stejně, tak to cítím v poslední dnech i já, že se začínají dít změny, které jsme čekali. Byť si je jako děti svých rodičů nepřipouštíme a stále se na ně snažíme dívat optikou těch, kteří jsou jim podřízeni, opak se stává pravdou. Už dávno tomu není tak, že my jsme ti malí, kteří se nechávají řídit a mají méně vědomostí a znalostí. Dneska už se miska vah přiklonila na naši stranu a my jsme těmi, kdo má více rozhodovacích kompetencí. Ne proto, že bychom chtěli, nebo že bychom si jen tak řekli, prostě je to tak, že život běží a počítá roky v náš prostěch. V tuto chvíli jsme my, kdo začínáme rozhodovat za naše rodiče, ale za chvíli to budou naše děti, kdo budou rozhodovat o nás... A až to nastane, přeji si, ať mám dost síly a rozumu, jim za vše poděkovat!
Obrátit, ale neztratit...
Žádné komentáře:
Okomentovat