Občas lamentujeme nad něčím, co není tolik důležité. To ovšem zjistíme až ve chvíli, kdy už jsme ve svém životě mnohem dál. Kdy už máme zase něco odžito a něco dalšího se nám přihodilo. To se nám potom zdají všechny prožité skutečnosti jako nepatrné záležitosti, se kterými jsme si nemuseli vlastně lámat hlavu. Ale i zde platí jedno obecné pravidlo, to co prožíváš, to je zrovna natolik důležité, že jsi v tom ponořen a nevnímáš, že by mohlo být něco méně důležitého, nebo méně těžkého. Tvůj příběh je ten, který hoří, boří, tvoří a někdy kvete, směje se a láskou překypuje. Je to jen a jen o našem nastavení a aktuálním prožívání, protože jedna a tatáž věc se nám může v různé perspektivy jevit jako úplně jiná skutečnost. Jako poloplná, nebo poloprázdná? A v tom je právě ten vtip, který je potřeba si uvědomit, chytit a nechat vplout do života, abychom se příliš nenechali vlákat jen do poloprázdna, ale vnímali i poloplnost věcí kolem nás i v našem životě...
Ať je to, co je to, říkej mi popleto?
Žádné komentáře:
Okomentovat