Ranní opar a kousíčky mlhy se pomalu snáší přes hory. My už pomalu stoupáme k vrcholkům a užíváme si nepoznaných tras. Vyrážíme brzy a tak je nám odměnou krásně vonící les i louka, vlahé povětří i mokrá tráva. Po nějakém čase vystoupáme do poutního místa ke kostele Panny Marie nápomocné nad Zlatými Horami a jsme okouzleni. Ten klid, mír a neskutečná krása, které se nám otevírají, už jsme velmi dlouho nezažili. Snad proto velmi rádi usedáme ke kávě, abychom si co nejdéle užili tohoto krásného místa. Pak vyrážíme dál, stoupáme na hřebem, který nás dovede až ke starobylým zlatokopeckým štolám. Když jdeme po naučné stezce, jen si říkáme, jaké máme štěstí, že tady můžeme být spolu. V klidé a družné náladě dostoupáme až k výhledům na Rejvíz a pomalu se stočíme zpět. Dole jsme coby dup a tak rozjařeni ještě míříme k Mechovému jezírku. To nás dnes mile překvapí svou vlídností i vlahostí. Pak už hurá domů k obyčejným starostem, které však z pohledu dnešního putování budou jen maličkostmi v běhu našich životů!
Po hřebeni, po vrcholu, jednou nahoru a potom zase dolů...
Žádné komentáře:
Okomentovat