Vykřesat jiskřičku z popela. Zahlédnout první ranní paprsky. Připravit se na probuzení. Obalit se kouzlem, které vydrží. Naplnit svou vnitřní radost maličkostmi, které poteší. Určit si směr a neuhnout ani o kousek. Být stále tam, kde je potřeba a nevnímat tíhu starostí, které přicházejí. Člověk si přeje tolik a dokáže ovlivnit jen drobné kousky. Vnímá, co se kolem děje a kam všechno pádí, ale není schopen se vždycky a okamžitě přizpůsobit tomu, co se žádá. Někdy nemůže, jindy se snaží a stejně to nevyjde. I tak se snaží, pídí se se svým lidským údělem a hrne si svůj osud dál. Dává životu tolik, kolik je schopen a dostává tolik, kolik je schopen unést. Další zůstává skryto, neodhaleno, nazančeno, či ukončeno. A s tím jdeme dál, přesně tam, kam se žádá!
Svůj osud si nesu, právě mířím k lesu...
Žádné komentáře:
Okomentovat