Den končí. Slunce zapadá a světelné paprsky olizují obzor. Prostupují mraky a spojují temnost večerní oblohy s denním světlem. Každý okamžik je zajímavou podívanou. Barvy se proměňují a všechno se mění. Zkouším si vyfotit tuto neskutečnou podívanou, ale oko má větší možnosti k jejímu uchopení. To, co zachytím je jen odraz něčeho, co se den co den děje. Slunce jde spát, paprsky uléhají a člověk zmožen celodenní prací nastavuje svou tvář posledním paprskům dne. Idyla, která se opakuje jen dvakrát za den. Ráno, když po dlouhé a studené noci pozorujeme východ slunce. První paprsky nás pomalu zahřívají a my víme, že zase bude dobře. Stejnou situaci prožíváme večer, ovšem s jiným pocitem. S vědomím, že den je za námi, stal se minulostí. Před námi stojí ukotvení toho, co jsme se naučili a čekání na znovuzrození. A tak stále dokola můžeme vnímat svět, který se proměňuje a my s ním...
Porozuj, klidně stůj!
Žádné komentáře:
Okomentovat