Zlaté pruty neobjevíš, ale přesto moc dobře víš, že to nejdůležitější. To, co v životě máš, je to, co mu dáváš. Bílé vody omývají horké hlavy, kdy jen pohledem vzhůru zjistíš, že jsi tady. Slunce svítí, hortenzie kloní hlavy k nám a Jánský vrch je nám dán. Schladíme si hlavy, známe dobré mravy, proto slova prohodíme, ač o ostatní moc nestojíme. Nohy nás pak zanesou až k Čertovským skalám, jež já dobře dávám. Během dne si zatančíme, s rakem trošku potěšíme, Fifinka nás navštíví a já vím, že jsme já, ty, my. Člověk si vše uvědomí, že nic není, jako my. Děkuji a znamenám, že láska přišla opět k nám...
S radostí až do konce dní!
Žádné komentáře:
Okomentovat