Toliko maličkostí, které jsou rozsypány po cestách mých. Člověk se až nestačí divit a žasnout. Někde se drobečky třpytí a blyští, abych je měla přímo na očích. Jinde jsou schovány a ukryty pod povrchem, který je potřeba poodhrnout. Takto pomalu se sunu světem a sbírám to, co je mi dáno. Odkrývám skrytá tajemství a mhouřím oči před krásou, která je k dispozci. Oceňuji všechno kolem sebe a těším se z věcí, které mohou vypadat všedně. Dny nejsou všední, jsou vždy výjimečné a objevné. Je to jen o našem pohledu, který svému okolí dáváme. Ač se zdá, že jsme plni mnohého, mnohého se nám nedostává. A je jen otázkou času, kdy tohle všechno přijde na přetřes doby i vědomí. No a pokud si to již uvědomujeme, je to ta nejlepší cesta, kterou se můžeme dát!
Jdi dál, užij si světa bál...
Žádné komentáře:
Okomentovat