Vlnka k vlnce sedá,
souseda si hledá.
Cestu mořem vody,
odplaví neshody.
Tráva trávě šeptá,
jí se nikdo neptá,
co by mělo být,
aby už byl klid.
Kapka shora ševelí,
že už je tu pondělí.
Ptáček k tomu zpívá,
medvěd stálé dřímá.
Slunce všechno prosvěcuje,
my jsme rádi, že zas tu je.
Zahrada přímo rozpučí,
krásu k nám tak doručí.
V klidu, tichu, pohodě,
necháme dnes náhodě.
Co se bude dít,
jestli bude klid...
Tak je to přec přirozené,
že o vlastní dovolené,
může člověk zastavit,
může jen tak prostě být!
Já se toho nebojím, svým slovům si dostojím...
Žádné komentáře:
Okomentovat