Dnes je právě ten den, kdy si člověk říká, co vlastně a jak by měl. Měl by být výborným kuchařem, uklízečkou, podpůrným psychologickým týmem, výkonným pracovníkem, vědcem... Valí se to ze všech stran a nikde není pdopory. Jsi v tom sama a víš, že to musíš zvládnout. Vždyť to ndní tak strašné, ale je toho moc. Ano je, ale to přeci dáš, tohle tě neporazí. Pracovat jsi zvyklá a zatnout zuby a táhnout taky! Tak o co jde? Snad právě o ten pocit, že musím a musím tu být na tolika místech. Ovšem já sama, ve své vnitřní podstatě nejsem. Ona rozpolcenost mě drtí a jízda ve více pruzích mi nahání strach. Zřejmě se budu muset vrátit na jednu kolej a dělat zastávky. Jinak to prostě nepůjde.
Vše a nic, mej se tě pic!
Žádné komentáře:
Okomentovat