Můžu chodit po světě a nic nevidět. Můžu prožít život a nic nezažít. Můžu být, a přesto živořit. Můžu a to je to nejdůležitější. Já jako člověk mám totiž tu možnost vybírat si a jít životem tak, jak bych chtěla. Stává se, že někdy nedostávám tolik, kolik vkládám, ale nemůžu poměřovat vše, co v životě vynaložím. Jedná se o poměr sil, který má být zachován a ideálně by měl být v rovnováze. Někdy je to tak, že dávám víc, než dostávám. Jindy zase nevím jak, ale dostávám a dostávám. Je to jako jedny velké přesýpací hodiny, které neustále fungují. Písek se pomalu sype na jednu stranu a sotva se dosype, už je zase čas převrátit zpět. A tak je to stále dokola. Vidím, prožívám, jsem. Dávám, vynakládám, posílám. Slábnu, křičím, pláču. Smutním, živořím a přesto skáč. Tohle je život a tohle jsou mé dny. Krásné i ošklivé, klidné i hektické, jasné i nejasné, sluníčkové i zatažené. Dny, které tvořím a ve kterým žiji!
Poslání, chmury odhání...
Žádné komentáře:
Okomentovat