Po ránu mrzne, až to praští. Od pusy se odvíjí horký dech. Člověk ví, že je další jarní ráno, které s sebou může přinést mnohá dobrodružství. Už samotný pohled na rozkvetlou přírodu zahalenou do jemného mrazivého oparu je nádherný. Vím, že takhle je to správně a roční doba odpovídá tomu, co se venku děje. Byť to mnohým připadá hrozné, takhle to jistě pamatujeme z dětství. Studená jarní rána, plná stoupající páry od řeky a křupkající tráva pod nohama. Postupné oteplování a odpolední sluníčko, které dává tušit, že se pomalu, ale jistě blíží léto. Prázdniny, volnost, pobíhání, dovolená a krásný klid, bez tolika povinností. Tak je to přeci správně a tak to má být. Ne se potit a rozpouštět už na začátku dubna, jako v pravém letním dni. Proto jsem rádá a děkuji za rána, jako jsou ta dnešní. Takhle je mi fajn a tak se budu moci ještě chvíli těšit na opravdové léto...
Mrazivé ráno, já říkám ano!
Žádné komentáře:
Okomentovat