Prázdná stránka děsí. Co napsat a nevypadat přitom hloupě? Jak začít a jak pokračovat? Tohle jsou jistě pocity, které mám pokaždé, když začínám cokoliv smysluplného tvořit. Ať je to článek, přenáška, nebo příspěvek do sborníku, případně mandala, kterou jsem se rozhodla namalovat. Vždycky stojím před prázdným místem, které je potřeba zaplnit a hlavně smysluplně naplnit. I když to zní celkem jednoduše, realita často bývá úplně jiná. To, co vypadá úplně jednoduše a možná až naprosto jasně, to se tvoří nejhůř. Člověk má totiž plnou hlavu myšlenek, které by rád vyjádřil slovy, ale ono to ne vždycky úplně dobře jde. To, co se může zdát úplně jednoduché a naprosto jasné, se velmi složitě formuluje do vět. Možná právě ona jednoduchost myšlenky popsána slovy s sebou nese jisté zkreslení, možná zkratku. Co je jednoduše myšleno, má být jednoduše popsáno... Ale ono je to právě zcela naopak. Byť je v jednoduchosti krása, jedním slovem ji nepopíšeš. Musíš použít mnohé teorie a podpůrné myšlenky, abys dokázal, že právě zde sídlí ona jednoduchost. A tak se zaplétáme do slov, myšlenek, tvoříme, bádáme a píšeme, až se nakonec dostáváme k cíli. Jenže teď jsme opět na začátku. Takže mnoho zdaru a hodně sil, aby se výsledek podařil!
Krásně piš, neb tě sní velká myš...
Žádné komentáře:
Okomentovat