V jednom kole, stále hledám a nenacházím. Občas se zastavím, vyděsím a zase uklidním, protože nakonec zjistím, že nic, co se mi zdálo neřešitelné neexistuje. Všechno má svůj čas a všechno hlavně chce svůj čas. Nic nelze uspěchat a nic nelze vynutit. Pokud je to dáno, pak se to zdrodí a člověk ani neví, kde se vzala slova, věty, které jsou s nimi spojená. Když se totiž kolečka pootočí a zapadnou to těch správných míst, všechno se posune a doklapne. Pak se stane zázrak a člověk najde i to, co vlastně nehledal. Nečekám na zázraky, jdu štěstí naproti a věřím, že i já dokončím to, co jsem si předsevzala. Jen ta cesta bude o něco dělší, než jsem předpokládala!
Věci nevzdávat, ruce podávat...
Žádné komentáře:
Okomentovat