Říká se, že všude dobře, doma nejlíp. Dnes ovšem přemýšlím, zda tohle pořekadlo zcela platí pro můj dnešní návrat. Nějak se nemohu srovnat s tím, že ten nádherný týden utekl. Někam se ztratil a nemít mnohé zachyceno ve fotografiích, tak bych si myslela, že se mi to jen zdálo. Zřejmě ono úžasné těšení se na lyžovačku, společně strávený čas a dny bez starostí mi naplnil veškerou myšlenkovou kapacitu, že návrat do běžného života a reality bude docela zvláštní. Pociťuji radost z toho, jak nám týden vyšel, že jsme jej strávili společně, béječně, bezpečně, ale zároveň vím, že se něco neodvratitelně změnilo. Vnitřně s tím bojuji, ale budu to muset nechat jít. Byť neumím brát věci tak, jak jdou, budu se to muset naučit. Jinak to prostě nejde...
Realita, už tu lítá!
Žádné komentáře:
Okomentovat