V životě jsme se již celkem dobře naučili vnímat fakt, že vytvářením odpadů neúměrně zatěžujeme naši krajinu věcmi, které do ní nepatří. Vyrábíme stále více a spotřebováváme tolik, že snad musíme mít i několik žaludků v jednom těle. Pochopili jsme, že jedině důsledným oddělením jednotlivých materiálů budeme schopni žít na planetě Zemi ještě nějaký ten pátek. Nad čím ovšem možná vůbec nepřemýšlíme, je fakt, že i sama slova, naše činy, náš život produkuje odpad. Informace, které vypouštíme do okolí, jsou výraznou stopou. Některé jsou důležité a ty si své místo najdou. Jiné jsou naprosto nepodstatné a můžeme je tedy rovnou chápat jako zbytky, které po sobě zanecháváme... Třídění odpadu dává smysl, i když mnohem lepší cestou je odpad vůbec nevytvářet. A co teprve informační odpad, kterého je všude tolik! Možná by stálo za to zastavit se a zamyslet se nad skutečností, kde mohu a kde musím. Ideálně, když nemusím a mohu ovlivnit to, co po mě a za mnou zůstane!
Lachtane, čochtane, něco prý nastane...
Žádné komentáře:
Okomentovat