Další blázivý den za mnou a jak to tak vypadá, další dny budou v podobném duchu. Člověk si říká, že by ve svém věku už mohl jen posloucht a vnímat svět kolem sebe, ale většinou je on sám tím hybatelem věcí. Je to jako na houpačce, kdy posloucháme, vnímáme a užíváme si poklidného plynutí dne. Za chvíli jsem ve víru věcí, mluvíme, šeptáme, breptáme a letíme vpřed závratnou rychlostí. Kde se to zastaví nevíme. Netušíme, ani kdy se to zastaví. Jedinou jistotou jsme my sami... Naučme se proto stát pevně na svých nohou, mějme silné kořeny a bojujme za to, co je a má být! Jen tak přežijeme a nabudeme jistoty i bezpečí.
V klidu a pohodě, nechám to náhodě...
Žádné komentáře:
Okomentovat